Jak česká ekonomika projede tuto (složitou) křižovatku?
Česká ekonomika si prošla první transformací v 90. letech. Cílem byl přechod z centrálně řízeného hospodářství na tržní ekonomiku. Po třiceti letech spojených s návratem tuzemských firem na světové trhy, příchodem zahraničních investorů či snížením nezaměstnanosti až na minimální úroveň stojí český hospodářský model na křižovatce.
Pandemické uzávěry, globálně narušené dodavatelské řetězce a energetická krize v posledních čtyřech letech obnažily slabiny české ekonomiky. Ta je šestá energeticky nejnáročnější v EU. Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 % více energie než Německo, které má jen o málo nižší podíl průmyslu na přidané hodnotě než ČR.
Dále jsme sice silnou vývozní ekonomikou, ovšem také výrazně závislí na dovozu. A to nejen u energií, ale i v případě materiálů, dílů či součástek. Dovozní náročnost například automobilového odvětví se dostává mírně přes 50 %, ve výrobě počítačů nebo chemických látek dokonce nad 75 %.
A v neposlední řadě české hospodářství stojí na levné a dostupné pracovní síle. Kvůli demografickým změnám však bude počet pracovníků nadále klesat, což bude tlačit mzdy výše. České mzdy jsou přitom stále jen na 40 % úrovně Německa. Za tím stojí nízká produktivita práce na odpracovanou hodinu, která odpovídá zhruba dvěma třetinám německé úrovně.
Důvodem není to, že by čeští zaměstnanci málo pracovali. Naopak, průměrný odpracovaný počet hodin týdně v ČR je vyšší než v Německu. Příčinou je postavení Česka v dodavatelských řetězcích, nedostatečná míra robotizace i digitalizace a souhrnně nízká přidaná hodnota ekonomiky. Vztáhneme-li hrubou přidanou hodnotu české ekonomiky k celkové produkci, umisťujeme se na čtvrtém nejhorším místě mezi zeměmi EU.
V posledních čtyřech letech vidíme, že se tempo dohánění životní úrovně k Německu i průměru EU zastavilo. Dostali jsme se do situace, kterou lze nazvat past ekonomiky středních příjmů. Zvyšování úrovně vzdělání, vědy a výzkumu na jedné straně a na druhé straně posilování vztahu s koncovým zákazníkem, kladení důrazu na finální domácí produkty pod vlastní značkou, snižování podílu subdodávek v rámci tuzemské výroby a akcelerace digitální i technologické transformace jsou cestou, jak se z pasti ekonomiky středních příjmů vymanit a vrátit se na cestu zvyšování životní úrovně a prosperity České republiky.
