KONTEXT: Regulátoři tlačí banky k uniformitě. Část bankovnictví proto možná zmizí, říká expert

Horská: S novou německou vládou lze mimo jiné očekávat obnovený tlak Berlína a Paříže na další integraci evropských finančních trhů a bankovního sektoru. V této souvislosti mě napadá, zda tato integrace nepředběhla obdobný proces v dalších sektorech, tedy na trhu práce, trhu se službami nebo kupříkladu v oblasti harmonizace daní. Neměly by se banky se svými obchodními modely o pár kroků vrátit a snížit provázanost, aby fungovaly v souladu s legislativou? Pokud legislativa dává přednost národnímu zájmu, neměl by se tomu přizpůsobit také byznys model bankovního sektoru?

Skořepa: Propojenost samotná takovým problémem není. V tomto případě jde o politické rozhodnutí. Čím je propojenost větší, tím rychleji kupříkladu z účtu zaplatíme za dovolenou pří výjezdu za hranice. Čím bude propojenost menší, tím to bude trvat déle. Stejně tak, pokud bychom podobné svazky zpřetrhali, začne se zadrhávat zahraniční obchod a čeští exportéři budou mít větší problémy prodávat na globálních trzích. Jinými slovy, v podobných případech jde o to, zda nám vyzmizíkování občasných rizik vyplývajících z propojenosti stojí za to, abychom přišli o určitá pracovní místa, aby naše mzdy nerostly tak rychle a snížilo se naše pohodlí coby turistů.

Horská: V této souvislosti bychom asi měli zmínit i regulátory, ve většině případů tedy centrální banky. Nevytvářejí tím, jak přinášejí nová pravidla a rozfázovávají jejich uplatňování, nový fenomén regulačního cyklu? Pokud ano, pak kromě hospodářského cyklu, v rámci kterého ekonomika posiluje a slábne, musíme brát v potaz i stav finančního sektoru, cyklus růstu a následně poklesu zájmu o čerpání nových úvěrů.

Skořepa: Nevím, zda lze hovořit o regulačním cyklu. Co rozhodně hrozí, je takzvaný cliff effect – pokud jsou banky svazovány stále přesnějšími pravidly, začínají fungovat ve stále větší míře uniformním způsobem a na stejná rizika reagují podobně. V důsledku toho hrozí, že pokud se objeví nějaké riziko, celý bankovní sektor zareaguje ve stejnou chvíli stejným stylem, čehož výsledkem bude skoková změna.

Horská: Šlo by o hromadný úprk, nebo přinejmenším úkrok stejným směrem.

Skořepa: Přesně tak, namísto toho, aby reakce byla rozložena v čase, aby někdo trpěl více a jiný méně, všichni zničehonic zareagují stejně, což by mohl být velký problém. A obávám se, že nás něco podobného asi čeká. V praxi to znamená posouvání celého bankovního sektoru k určité komoditizaci. Mezi jednotlivými bankami budou stále menší rozdíly, protože budou mít čím dále menší prostor se lišit. Není dokonce vyloučeno, že jednoho dne bankovnictví či jeho určitá standardní část v podobě veřejné služby prostě skončí. Konkurence zmizí a všichni budou poskytovat to samé.

Horská: Česko z poslední bankovní krize v Evropě vyšlo s čistým štítem. Tys pracoval v centrální bance, kde jsi měl na starosti regulaci. Jak i v kontextu této zkušenosti hodnotíš efektivitu stávajícího ochranného valu? Ubránil by nás v případě další evropské krize, nebo se v něm mohou objevit štěrbiny, které prostě neumíme ucpat?

Skořepa: Jde o to, odkud by šok přišel. Co se týče finančního nebo konkrétně bankovního sektoru, je ochrana na pokročilé úrovni. Česká národní banka dělá svoji práci velice pečlivě a v evropském kontextu dobře. Naše banky navíc nad rámec toho, co mají za povinnost, tvoří více kapitálu. Český bankovní sektor je lehce pod dvacítkou, což bylo před několika lety minimálně v celosvětovém kontextu bráno jako číslo velice krásné a špatně dosažitelné. Jinými slovy, ve finanční oblasti problém nastat nemůže. I proto, že se český bankovní sektor nijak výrazně nestýká ze zahraničím, nečerpá nijak velkou část svého financování od svých matek.

Horská: Příští krize by tedy mohla přijít spíše z reálné ekonomiky.

Skořepa: Ano, podobnou "klasickou" cestou jako před osmi, devíti lety. Pokud nastane problém v zahraničí a sníží se poptávka po našich vývozech, dojde i u nás k útlumu, tomu prostě nezabráníme. Pokud chceme zůstat silně vývozní otevřenou ekonomikou, nezbývá nám nic jiného, než jít s proudem.