Jaká ponaučení jsme si (ne)vzali z pádu Bear Stearns?

Pád Bear Stearns by měl být lekcí jak pro investory, tak pro regulátory, kteří po této události začali zachraňovat trh neortodoxními nástroji, jež využívají v podstatě dodnes. Co všechno, kromě špatné práce s rizikem ze strany samotné banky, vedlo ke krachu Bear Stearns?

Monetární politika

Role šéfa Fedu Alana Greenspana je nepopiratelná a jeho následovníci by si z toho měli vzít ponaučení (zdá se, že neberou). Mimořádně nízké úrokové sazby, které navíc byly udržovány příliš dlouho, vedly k boomu na trhu s dluhy, zejména u spotřebitelských úvěrů a hypoték, a také k růstu cen dolarových instrumentů, zejména komodit, jako jsou potraviny a energie.

Stagnující mzdy

Extrémně nízké sazby se vyskytly v období, kdy reálné mzdy prakticky třicet let nerostly, zatímco příjmová nerovnost ano. Lidé si ale nechtěli přiznat, že jejich životní úroveň neroste (v horším případě klesá), a řešili to rostoucími dluhy. Úvěrové společnosti toho využívaly, zejména ty nebankovní, které si nedělaly hlavu s regulacemi a nařízeními.

Deregulace

Několik desítek let před prasknutím problému se vyznačovalo radikální deregulací. Zejména deriváty se zdály být ideálním prostředkem spekulace bez jakýchkoli omezení (mimo burzy, žádné povinné rezervy a informace). Limity týkající se páky na investice u bank byly zrušeny, Glass-Steagallův zákon, který odděloval investiční a klasické banky, byl zrušen.

Špatná ekonomická teorie

Greenspanovo zjištění, že šéfové bank se nechovají tak, jak předpokládal, totiž že nikdy neudělají něco, co by mohlo poškodit jméno jejich firmy, bez ohledu na přežití, vyvolalo v době, kdy to řekl v Kongresu, vlnu úsměvů. Dnes se to může zdát jako omluva víry (ale je to spíše k smíchu), že by se banky mohly samy regulovat. Greenspan si neuvědomil, že banky byly nejvíce ovlivňovány silou, která se lehce vymkla z rukou, a tou byly bonusy.

Bonusy a stimuly

Jeden z nejdůležitějších zákonů ekonomiky zní, že stimuly jsou důležité. Jenže v bankách se to zvrtlo. Bankéři dostávali nehorázné bonusy za obchody, které nakonec "bouchly", byť dávno po jejich odchodu ze společnosti, a samotné firmy se při rozdělování bonusů pro své manažery orientovaly pouze podle krátkodobého vývoje cen akcií na burze. Motivace vedení bank se míjela se snahou o udržitelné výsledky.

Asi největším problémem současnosti je fakt, že většina zmíněných faktorů prakticky nedoznala změn. Barry Ritholtz ze společnosti Ritholtz Wealth Management navíc upozorňuje, že firmy a investoři se nemají zájem poučit a raději hledají důvody krize, které za ni vlastně nemohly.

Community Reinvestment Act

Často se spekuluje o tom, že zákon pod názvem Community Reinvestment Act (CRA), který byl přijat v roce 1977, může za krizi, protože ukládal bankám, aby půjčovaly lidem peníze bez ohledu na to, jaká je jejich bonita. V roce 1995 byl novelizován, což přineslo rozšíření takzvaných subprime hypoték, v roce 1997 pak přišla na řadu možnost takzvané sekuritizace. Ale podle Ritholtze tomu tak není, protože jinak by se nestalo, že největší bublinu i největší propad zaznamenaly realitní trhy v Kalifornii, Las Vegas, Arizoně nebo na jihu Floridy. To nejsou oblasti, kde je většina lidí chudých. V některých zemích mimo USA byla navíc situace ještě horší. "Můžete obviňovat CRA, ale pouze pokud půjde o zkratku pro ratingové agentury (Credit Rating Agencies)," říká Ritholtz.

Fannie Mae, Freddie Mac

Oblíbeným strašákem jsou také hypoteční agentury financované vládou, Federal National Mortgage Association neboli Fannie Mae a Federal Home Loan Mortgage Corporation neboli Freddie Mac. Ano, byly špatně řízené a těžkopádně financované, ale sám Greenspan přiznal, že nejsou za krizi zodpovědné více než kterákoli jiná špatně řízená banka.

Odpověď na otázku uvozující článek se zdá být poměrně jasná. Ponaučení si regulátoři ani investoři nevzali prakticky žádná.

Zdroj: Bloomberg