Anketa: Změny v bohatství a nerovnováha příjmů

Paul Craig Roberts

Spolutvůrce hospodářské politiky prezidenta Reagana

Střední třída se v USA ztenčuje. Vzniká silně polarizovaná společnost. Na úplném vrcholu je méně než jedno procento populace – lidé s masivními příjmy. No a pak je tu zbytek, tedy lidé, kteří horko těžko splácejí své hypotéky, dluhy na kreditních kartách, studentské půjčky a leasingy.

Americká ekonomika v posledních deseti letech vytváří hlavně pozice pro číšníky, servírky nebo nemocniční personál. K žádnému nárůstu ovšem nedochází například v oblasti inženýrských pracovních pozic, designu a lékařství. Tahle všechna místa byla již "vyvezena" za hranice.

Vše je umocněno tím, že "dovážíme" nemocniční sestry či učitele. Na základních školách dnes třeba učí Indové. Sotva mluví anglicky, ale učí děti! Jsou prostě levnější. Ovšem tam, kde nejsou lidé se slušnými příjmy, není ani slušná ekonomika.

Harold Demsetz

Profesor ekonomie na Kalifornské univerzitě

V podstatě mě nepřekvapuje, že je rozdělení příjmů ve společnosti stále více nerovné. Je to vlastně přirozené. Je pravděpodobné, že bude vždy snazší na pracovním trhu nalézt kadeřnici nebo taxikáře. O tyto profese patrně nebude nouze, tudíž nebude nikdy velký tlak na růst jejich mezd. Jejich příjem zůstane relativně nízký.

Na druhou stranu, ambiciózní lidé, ti, kteří dělají kariéry, specializovaní pracovníci, budou během doby svůj příjem zvyšovat s tím, jak jak bude ekonomika dále růst, dále se specializovat. Takže lze rozevírání nůžek očekávat i do budoucna.

K tomu je nutné připomenout, že v absolutním vyjádření poroste i úroveň příjmů těch chudších vrstev, taxikářů či kadeřnic. Pokud bychom snad chtěli to rozevírání nadobro zastavit, umrtvíme tím hospodářský růst.

Emanuel Derman

Finanční inženýr, Kolumbijská univerzita

Úplně mě zaráží, do jaké šíře se v USA příjmové nůžky rozevřely. Před nástupem ke Goldman Sachs v půlce 80. let jsem byl od roku 1980 vědeckým zaměstnancem v Bell Labs. Hádám, že můj šéf tam tehdy měl tak pětkrát více než já, tedy asi 250 tisíc dolarů ročně. Jenže nyní lidé, kteří šéfují velkým firmám, vydělávají dvacet třicet milionů.

Říkalo se jeden čas, že kvůli finanční krizi se toto rozevírání zastaví. Rozhodně se mi to nezdá. To je také důvod, proč jsem rozčarován z Obamy.

Domnívám se, že v této zemi zavládla v roce 2008 – na začátku krize – u veřejnosti silná nespokojenost právě s rozpínavostí finančního sektoru, se všemi druhy nerovnosti a s dalšími provázanými jevy. Obama měl šanci tuto nespokojenost přetavit v opravdovou, ryzí změnu. Nic se však vlastně nezměnilo.

Frederic Scherer

Profesor ekonomie na Harvardově univerzitě

Stagnace reálných příjmů průměrných Američanů trvá už od 70. let. Jde o "konec amerického snu", jenž je nepříliš zmiňovanou příčinou finanční krize. První vysvětlení této stagnace spočívá v tom, že čím dále tím větší podíl z celkového objemu příjmů jde na vysoce kvalifikovanou práci. Poměrně dobře se pak daří těm, kteří mají na pracovním trhu lepší znalosti, lepší dovednosti. "Průměr" však stagnuje.

Druhou možností je, že lidé s jen průměrnými znalostmi a dovednostmi čelí nyní velmi zostřené konkurenci zejména v těch odvětvích, v nichž do hry výrazně promlouvá dovoz zboží a služeb.

To klíčové, co tedy potřebujeme, je zlepšit úroveň amerického vzdělávacího systému. Nové regulace by navíc měly jít ve směru zesílení vyjednávací pozice pracujících – odborů.