Sankce proti Íránu: Proč a jak (ne)fungují?
Celý svět s obavami sleduje některé totalitní režimy, které rozvíjejí jaderný program. Írán je jedním z nich. Snaha o dohodu na omezení obohacování jádra ze strany mezinárodního společenství je chvályhodná, Izrael je pro zákaz jakéhokoli podobného programu v Íránu. Jedná se velice intenzivně, a to i proto, že sankce, které na Írán, respektive na jeho ropu uvalily Spojené státy a Evropa, tak úplně nefungují. Proč?
Írán již sankce zažil. A ty poslední očekával. Je na podobnou situaci připraven lépe, než si mezinárodní společenství myslelo.
Ropa je pro Írán důležitá, ale není pro něj vším. Írán je jedna z nejdůležitějších ekonomik v regionu, navíc relativně diverzifikovaná.
Jiné země zažily daleko přísnější a dlouhodobější sankce. Severní Korea nebo Kuba by s Ahmadínežádovým Íránem v historii jistě rády měnily.
Írán má i přes sankce odbyt pro svou roup. Může uzavírat barterové dohody, prodávat se slevou zemím, které sankce nevyhlásily, případně směňovat ropu v jiných měnách než v americkém dolaru. Indie a Čína jsou trhy, které Írán bez větších potíží udrží při životě.
Sankce trápí obyčejné Íránce mnohem více než vládu. Vzrostly ceny zboží a zvýšila se nezaměstnanost. V režimu, jako je ten íránský, je ovšem těžké účinně protestovat. Riziko represí je příliš silné.
Írán má obrovské rezervy. Tržby z ropy umožnily zemi nastřádat zhruba 80 miliard USD. Strach, že by země neměla z čeho platit za základní zboží, zatím opravdu nepanuje.
Zdroj: Council on Foreign Relations
Aktuality
