Česká ekonomika: Řecká cesta nehrozí, ale Západ je daleko. Myslete na zajištěné stáří!
Hlavní cíl, který si naše země vytkla po v 90. letech - přibližování Česka k Západu -, se v poslední době nedaří naplňovat. Tento trend se zastavil už v roce 2009. Podle analýzy Českého statistického úřadu však přesto Česku "řecká cesta" nehrozí. Celkové zadlužení má totiž zatím druhé nejnižší v EU. Prognózy však nejsou příznivé, a to zejména kvůli obrovské zátěži, kterou bude pro státní rozpočet stárnutí populace.
V současnosti sledovaný ukazatel zadluženosti veřejných financí se počítá jako poměr vládního dluhu vyjádřený k hrubému domácímu produktu. Pokud si chce země na finančních trzích půjčovat za přijatelný úrok, měla by mít tento ukazatel na rozumné úrovni.
Ta je však relativní a značně závislá na aktuální náladě finančních trhů. Podle Maastrichtských kritérií by tento poměr neměl překročit 60 %. **Dosáhnout toho lze dvěma cestami – snižováním deficitu státního rozpočtu s cílem dosáhnout vyrovnaného až přebytkového hospodaření a vyšším tempem růstu HDP.
Penzijní reforma: Krok správným směrem
Česká republika je na tom ve srovnání s jinými evropskými zeměmi stále velice dobře, byť se její hrubá zadluženost zvýšila z necelých 18 % v roce 2000 na 41,2 % v roce 2011. Velkou výzvu pro státní rozpočet ovšem představuje stárnutí populace.
Penzijní reformu, kterou spustila současná vláda, aby této výzvě čelila, považujeme za krok správným směrem. Její parametry odpovídají tomu, že se jedná o politický kompromis – prostředků vyvedených z veřejného systému by mělo být více.
Systém průběžného financování již není dlouhodobě udržitelný a je nutné, aby o tom představitelé politické scény občany nadále srozumitelně informovali a vysvětlovali možná řešení. Bez celospolečenské shody totiž hrozí, že následující vláda shodí prosazenou reformu ze stolu.
Důchodová reforma je běh na dlouhou trať, změny ve financování důchodového systému se projeví až s odstupem mnoha let. Není proto možné, aby podléhala neustálým změnám s tím, jak se budou střídat vlády. Varovný příklad nabízejí okolní země (Maďarsko, Slovensko a další), kde se něco podobného děje.
Pro toho, kdo se takového vývoje obává i u nás, existují další možnosti – ať už standardní podílové fondy, či reformované penzijní fondy v rámci třetího pilíře důchodové reformy. Každopádně malou část pravidelného příjmu bychom si na stáří měli začít odkládat stranou všichni. Stát prostě v budoucnu nebude mít na to, aby se o všechny postaral v plném rozsahu.
Zdroj: Conseq
