Vítězové velké recese - 2. díl: Kapitalismus aneb jak levice prohrává věčný spor
Levicoví ekonomové poukazují na to, že Velká recese zahnala chamtivý neregulovaný kapitalismus do kouta a charakter světové ekonomiky se přeměnil od základů. Omyl. Současná krize nepřinesla konec kapitalismu, vyvolala pouze další fázi "kapitalistické evoluce".
Antikapitalistický sentiment je všudypřítomný. Dále jej posiluje skutečnost, že krize způsobená nejhoršími excesy v historii kapitalismu pokračuje v destrukci světové ekonomiky. Kritiků "hrůz kapitalismu" exponenciálně přibývá. Média se hemží zprávami o tom, jak firmy nehorázně znečišťují životní prostředí, zkorumpovaní bankéři pobírají tučné bonusy, zatímco jsou jejich banky zachraňovány z peněz daňových poplatníků, a jak manufaktury vykořisťují děti, které nechávají za almužnu dělat přesčasy.
Přesto zůstává jedno téma kritikou nedotčené. Nikdy není zpochybňována idea právního státu, na němž teorie moderního kapitalismu stojí a k němuž se všechny vyspělé země snaží dopracovat.
Cílem veškeré kritiky je jediné: demokratizovat kapitalismus ve jménu boje proti excesům. V praxi to znamená zdokonalit demokratické kontrolní mechanismy ekonomiky prostřednictvím tlaku drobnohledu médií, parlamentární diskuze, přísnějších zákonů a nestranného policejního vyšetřování. Na právní stát si neodvažují sáhnout ani ti největší radikálové z Occupy Wall Street nebo World Social Forum.
Levicová hnutí ztrácejí dech
Levicová očekávání, že nás probíhající krize donutí vystřízlivět z opojení kapitalismu, se ukázala jako nebezpečně krátkozraká. Rok 2011 znamenal vzkříšení radikálně emancipačních politik na celém světě. Již následující rok ale přinesl důkazy o tom, že tudy cesta nevede.
Nadšení z arabského jara se utápí v kompromisech a náboženském fundamentalismu. Occupy Wall Street ztrácí energii. Síla řeckého hnutí proti úsporám kolísá, ale když levicová SYRIZA nevyhrála volby, mírně ochablo.
Primárním politickým dopadem ekonomické krize nebyl růst radikální levice, nýbrž rasistického a nacionalistického populismu. Krize způsobila více válek a větší chudobu ve třetím světě a vede k dalšímu rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými.
Všechny krize připravily lidi o iluze a donutily je vrátit se k základním životním hodnotám. První spontánní reakcí není revoluce, nýbrž panika. Hlavní předpoklady kapitalistické ideologie nejsou zpochybněny, jsou pouze asertivněji prosazovány.
Formují se podmínky pro radikalizaci kapitalismu?
Německý filozof Peter Sloterdijk jednou řekl, že pokud dnes existuje člověk, kterému se za sto let budou stavět pomníky, tak je to bývalý singapurský premiér Lee Kuan Yew. Více než kdo jiný postoupil v implementaci zřízení, které v sobě snoubí kapitalismus a autoritářství a jež sám eufemisticky označoval za "asijské hodnoty". Virus autoritářského kapitalismu se pomalu ale jistě šíří po celém světě. Nejjasnějším příkladem je Čína.
Analytici si častou v souvislosti s expanzí kapitalismu v Číně kladou otázku, kdy se zde prosadí také jeho přirozená politická součást - demokracie. Co když se ale dlouho očekávaná demokratizace nikdy nedostaví? Co když čínský autoritářský kapitalismus není jen mezikrokem, ale konečným stadiem, k němuž současný kapitalistický svět směřuje?
Lev Trockij kdysi charakterizoval carské Rusko jako krutou kombinaci asijského biče a evropského akciového trhu. Charakteristika možná ještě lépe sedí na dnešní Čínu. Kombinace se nakonec může ukázat jako daleko stabilnější než demokratický kapitalistický model, který zatím považujeme za samozřejmost.
Hlavní obětí této krize proto není kapitalismus, který se vyvíjí do nové formy, ale demokracie. Krize demonstrovala, že jediným řešením selhání kapitalismu je více kapitalismu.
Další díl seriálu o vítězích Velké recese nabídneme na Investičním webu v pátek 19. října.
Zdroj: Foreign Policy
