Další krize v Evropě: Tisíce demonstrantů napoví - je to krize demokracie
Program odkupu dluhopisů zaváděný Evropskou centrální bankou by mohl fungovat jako růžové brýle. Země si budou moci půjčovat na trzích s nižšími úroky, jejich věřitelé mohou dluhy odprodat Evropské centrální bance, která si natiskne tolik peněz, kolik bude potřeba. Desítky tisíc lidí v ulicích Madridu a Lisabonu ale o víkendu daly jasně najevo, že to nebude tak jednoduché.
Španělsko stále ještě nepožádalo o zahraniční finanční pomoc, což je jedna z podmínek ECB. Dokud k tomu nedojde, španělské dluhopisy do bilance ECB "nesmí".
Létají rajčata. Zatím
Na kyperském setkání Euroskupiny během víkendu ovšem zástupci Španělska slíbili nový plán reforem, který mají představit do konce září. Ministr hospodářství Luis de Guindos po setkání Euroskupiny uvedl, že jsou další reformy "nevyhnutelné, pokud se má Španělsko vypořádat se složitým ekonomickým prostředím". Pokládá jimi prý základy pro hospodářské oživení.
Odbory a další protestující ve Španělsku to přivítali logicky - vyšli do ulic a chtějí skoncovat se škrty a zvyšováním daní, které dopadá na široké vrstvy obyvatel.
Je dobré připomenout, že současný španělský premiér Mariano Rajoy vyhrál loni v listopadu volby s tím, že "neplánuje zvyšovat daně". Ani ne o rok později mu toto heslo chce vmést do tváře nejen opozice, ale i většina Španělů. V zemi s 25% nezaměstnaností se není čemu divit.
Podobná situace jako v Madridu panovala o víkendu i v portugalském hlavním městě Lisabonu. Portugalci sice mají čas na další reformy (škrty a vyšší daně), ovšem stejně jako další národy na jižní periferii eurozóny stále hlasitěji namítají, že už není kde brát a že další škrty prakticky pohřbí naděje na ekonomický růst. A tak v Lisabonu létala rajčata na tamní sídlo Mezinárodního měnového fondu, tedy jednu z institucí, proti nimž se obrací hněv "obyčejných Portugalců". Jinak byly protesty relativně klidné a nenásilné.
Krize demokracie
Sečteno a podtrženo, Evropu nyní obchází hned několik strašáků. Vedle dluhové krize, která souvisí s vysokými úroky ze státních půjček a kterou se snaží svým programem odkupu dluhopisů potlačit ECB, je to také krize demokracie: Volení zástupci na národní i evropské úrovni schvalují a zavádějí "reformy", s nimiž velká skupina lidí nesouhlasí, ovšem její hlas není na oficiální úrovni slyšet.
Nemluvě o plánech evropské integrace, které se Barroso & spol. bezostyšně snaží prosadit na úrovni evropských institucí. Makléř jednoho z obchodníků s cennými papíry na pražské burze mi mailem poslal jasný komentář k Barrosovu vystoupení na téma bankovního dozoru (rozuměj chystané bankovní unie, rozuměj podmínky další evropské integrace do "federace národů"): "To je fakt konec. Portugalský marxista s dikcí a projevem jako komunisti v roce 1985. Jsem úplně zděšenej. Ten jeho projev je normální déja vu osmdesátých let a KSČ."
Jak daleko tato krize může dojít? Za zmínku stojí, že v Lisabonu o víkendu protestovali "ruku v ruce" zástupci levice i pravice - evropský diktát se nelíbí lidem napříč politickým spektrem. Rizika, která si Evropa naplno uvědomila před řeckými volbami, se objevují znovu, ale v zemích s větší, a tedy pro Evropu důležitější ekonomikou.
