Česká ekonomika: Prognóza ministryně financí na druhou

Míra nezaměstnanosti by měla kulminovat v druhém pololetí zřetelně pod 4 %, jež lze považovat za rovnovážnou úroveň. Z tohoto hlediska je celkem zvláštní, že i tak ministerstvo nečeká tlak na rychlý růst mezd – průměrná mzda by i v roce 2022 měla růst tempem pod 2 %, což je tempo historicky vzato velice nízké, a to i po zohlednění – jak upozorňuje MF – zvýšené letošní srovnávací základny.

Velkou pozornost samozřejmě poutá pasáž týkající se hospodaření veřejného sektoru. Letos by mělo podle prognózy skončit schodkem 8,8 % HDP, zatímco v roce 2022 by schodek měl činit již "jen" 5,9 %. V delším horizontu ale prognóza v této oblasti ukazuje hned na dvě kolize se zákonem 207/2020 o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

• V roce 2024 podle ní bude dosaženo úrovně dluhu 55 % HDP, při níž se aktivuje "dluhová brzda". Je ale potřeba upozornit, že ačkoli se často uvádí, že příslušný zákon žádá v takovém případě sestavení rozpočtu bez schodku, ve skutečnosti jeho § 14 žádá pouze sestavení rozpočtu, který povede "k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí", což je daleko obecnější požadavek.
• Prognóza ukazuje, že v roce 2024 dojde k porušení aktuálního znění § 10a odst. 1 téhož zákona. To požaduje, aby rozpočtové saldo v daném roce bylo vždy alespoň o 5 desetin procentního bodu menší než v roce předchozím, ale v prognóze je zlepšení schodku z roku 2023 do roku 2024 jen v rozsahu 2 desetin procentního bodu (z  5,4 % na -5,2 % HDP).

Co si myslí Schillerová

A tak ministerstvo dost nezvykle přispěchalo s vydáním písemného komentáře ministryně financí Aleny Schillerové k fiskální predikci. Ten zdůrazňuje, že prognóza je spočtena na základě předpokladu no policy change, tedy toho, co by se dělo, pokud by MF v blízké budoucnosti nepřikročilo k žádným diskrečním změnám zvyšujícím příjmy nebo snižujícím výdaje.

zdroj: Ministerstvo financí

Číselným jádrem komentáře jsou základní výsledky alternativní prognózy, která bude obsažena v Konvergenčním programu (má být schválen vládou do konce dubna) a která bude odrážet plánovaná, ale zatím neschválená diskreční opatření. Taková alternativní prognóza odrážející zatím neschválené plány a úvahy je standardní součástí Konvergenčního programu. Což nyní donutilo paní ministryni konečně opustit kánon (kterého se i přes jeho zjevnou absurdnost dosud tvrdohlavě držela), že aktuální vláda nemůže malovat žádné scénáře pro období po volbách, kdy již může působit jiná vláda.

Alternativní scénář je v tuto chvíli zřejmě sestaven zatím jen na pokyn samotné paní ministryně (v jejím komentáři je použita formulace "za sebe mohu říct"), nicméně po schválení Konvergenčního programu vládou půjde zřejmě o scénář celovládní.

Východisko alternativní prognózy, tedy "kombinace úsporných opatření na příjmové i výdajové straně", je ovšem v komentáři popsáno jen velice stručně a mlhavě: "Počítáme s komplexní revizí daňového mixu, včetně úprav v oblasti spotřebních daní, revize zdanění globálních společností a pokračování důsledné redukce daňových výjimek. Dále počítáme se zmrazením platů úředníků, státních zaměstnanců a ústavních činitelů, snížením provozních výdajů kapitol o 5-10 % a další racionalizací agend. Důležitým faktorem jsou také evropské peníze, konkrétně 287 miliard z končícího programového období 2014-2020 a 962 miliard z nového programového období 2021-2027, kde budeme usilovat o rychlejší náběh a rovnoměrnější zapojování evropských prostředků v běžných i kapitálových projektech." Uvidíme, zda v Konvergenčním programu budou představy paní ministryně o konsolidaci českých veřejných financí popsány konkrétněji.

Na závěr mi dovolte tři poznámky k této alternativní prognóze.

1. Co se týče pasáže o evropských penězích, pro přesnost dodejme, že makroekonomická prognóza s tímto příjmem podle všeho počítá (ostatně bylo by zvláštní, kdyby s ním nepočítala). Změnu oproti prognóze tedy paní ministryně nejspíše vidí jen v onom "rychlejším náběhu". Tak to by (po minulých zkušenostech) byl docela husarský kousek.

2. V uvedené citaci jen tak zběžně zmíněná "další racionalizace agend" je (nebo by měla být) dle mého soudu zásadní prioritou. Tedy pokud je tím myšlena automatizace a odstraňování zbytečných a duplicitních agend (jde o daleko přínosnější snahu než trochu populistické plošné zmrazování úřednických platů, které ročně ušetří jednotky miliard, ale oslabí mezi úředníky loajalitu a může způsobit odchod těch lepších do privátní sféry).

Dosavadní mnohaletá zkušenost na poli racionalizace státní správy je ovšem tristní. Česká státní správa sama sebe zracionalizovat nedokáže (pokud ve skutečnosti vůbec chce). Proto jsem na tomto poli dlouhodobě zastáncem investice do důkladného personálního a agendového auditu, ovšem provedeného externím subjektem, tedy poradenskou firmou nebo relevantní institucí zvenku. Česko si sice nedávno pozvalo OECD na posouzení penzijního systému, ale zrovna v této sféře byly problémy i cesty ven celkem jasné i bez externí analýzy.

3. Ve výčtu potřebných úprav daňového mixu bohužel nevidím probuzení daně z nemovitostí (nikoli plošné, ale selektivní, a tedy politicky realizovatelné). To by kromě přílivu potřebných miliard do veřejných rozpočtů (dolní, zelené části sloupců v grafu) přitom mohlo zároveň alespoň trochu snížit napětí na nemovitostním trhu.