Sebevraždy a deprese: Řecké psycho aneb jak ekonomická krize ničí duševní zdraví
Nejen recese je v Řecku synonymem pět let dlouhé krize. Kromě ekonomických indikátorů se ekonomický propad silně podepisuje i na duševním zdraví Řeků. Lidé žijící v nejistotě trpí depresemi, úzkostmi a poruchami spánku. Během tří let vzrostl v Řecku počet sebevražd oficiálně o 37 %. Odborníci přitom varují, že reálná čísla jsou ještě vyšší.
Athénská psycholožka Lisa Kalbariová se ve své ordinaci více než kdy jindy setkává s pacienty, kteří trpí úzkostmi, poruchami spánku, depresemi a jinými psychickými problémy. "Denně se setkávám se záchvaty paniky svých pacientů. Obzvláště u starších lidí se stále častěji objevují příznaky post-traumatických psychických poruch. Řada těchto pacientů má osobní zkušenosti z válečných let, na vlastní kůži poznali chudobu a hlad. Tito lidé nyní stojí tváří v tvář ztrátě důstojnosti a nechtějí znovu žít ve strachu a obavách o vlastní život."
Psycholog Andreas Armatas se stále častěji setkává s lidmi, které krize sice nezasáhla přímo, například v podobě ztráty zaměstnání, přesto ale jejich životy výrazně ovlivnila. Jedná se především o rodiče, jejichž děti s vidinou profesního uplatnění odešly z Řecka, a je tak uvrhly do sociální izolace.
Devastující vliv krize na společnosti
Zkušenosti obou psychologů ilustrují, v jakém stavu se řecká společnost po pěti letech ekonomické recese nachází. Psychologové věří, že je nárůst počtu duševních poruch v řecké společnosti důsledkem vleklé nejistoty způsobené řeckou ekonomickou krizí. Míra nezaměstnanosti aktuálně přesahuje 25 %, Řekové žijí pod neustálým tlakem pramenícím z obav ze ztráty zaměstnaní.
"Zaznamenáváme obrovský nárůst výskytu všech typů psychických poruch. Evidujeme nejen vysoký počet pacientů s úzkostmi, depresemi nebo poruchami spánku, ale i častější antisociální projevy a případy zneužívání," říká klinická psycholožka Argyro Vulgariová.
Mezi nejzávažnější onemocnění, jejichž výskyt v Řecku výrazně roste, patří deprese. Bezesporu největším varováním je ale rostoucí počet sebevražd. Podle řeckého ministerstva veřejného pořádku došlo mezi lety 2009 a 2011 k 37% nárůstu počtu dobrovolných odchodů ze světa. Odborníci z oblasti veřejného zdravotnictví ale upozorňují, že jsou tyto statistiky zkreslené. Dle jejich názoru jsou kupříkladu právě oficiální počty případů sebevražd pouze zlomkem skutečných hodnot. Pro mnoho lidí se totiž jedná o citlivé téma, a navíc je dobře známo, že například pro řeckou pravoslavnou církev jsou sebevraždy i dnes naprosté tabu.
Obavy psychologů z nepříznivého vývoje navíc nepramení pouze z aktuálního stavu. Dle jejich názoru je téměř jisté, že psychické poruchy a nemoci Řeků neodezní ani spolu s budoucím koncem krize, ale budou je pronásledovat celý život. Za největší problém přitom psychologové považují délku trvání krize. V recesi se Řecko nachází již pět let a vyhlídky na její konec jsou stále v nedohlednu.
Nikdy nekončící nejistota je podle psychologů jednou z nejdůležitějších příčin psychických poruch. "Každé ráno na ni musíte myslet. Nezbavíte se jí. Není možné si nalhávat, že se vás nejistota netýká," říká Jorgos Christodulu, profesor psychiatrie na athénské univerzitě. "Mluvíme o chronickém stresu, který je mnohonásobně horší než stres akutní a krátkodobý."
Světlo na konci tunelu?
Doktor Christodulu ale nevidí všechno tak černě. Kromě zvýšeného výskytu depresí totiž v řecké společnosti sleduje i nárůst výskytu všeobecné skleslosti a s ní spojené zlosti. Především naštvanost lidí přitom dle profesora může řeckou společnost paradoxně významně povzbudit.
"Když s lidmi mluvíte, zjišťujete, že jejich sebekritika neustále roste. To pro ně může být velice přínosné, jelikož sebekritika podněcuje produktivitu." Dalším pozitivním fenoménem, který se spolu s řeckou krizí začal ve velké míře objevovat, je sílící význam rodiny. Kruh blízkých považuje v době nejistoty naprostá většina Řeků za jediné skutečné útočiště.
Finanční problémy země se samozřejmě promítly i do oblasti samotného zdravotnictví. S potřebou finančních úspor lidé hromadně opouštějí sektor privátního zdravotnictví a vracejí se ke zdravotnictví "bezplatnému". Lékaři i nemocnice tak mají velké problémy s poskytováním odpovídající péče všem pacientům. Například na sezení se svým psychologem musejí lidé čekat dva měsíce i déle.
Nejmenovaný bývalý řecký politik lidem s psychickými poruchami vzkazuje: "Pokud hledáte psychiatra, přeji vám hodně štěstí. Budete ho potřebovat." Vzápětí ale dodává: "Díky krizi si řecká společnost začala uvědomovat, že léčba psychických poruch není něčím, za co by se měl člověk stydět. To, co si Američané prožili před dvaceti lety, si Řekové prožívají nyní."
I sami psychologové vědí, že svou prací sice dokáží lidem pomoci, samotnou příčinu jejich duševních problémů ale odstranit nedokáží. "Můžeme sice lidem pomoci s jejich emocemi, přesto ale víme, že jejich problémy zcela neodezní. Je totiž téměř jisté, že bez práce zůstanou dlouhou dobu," uzavírá athénský psycholog Andreas Armatas.
Zdroj: Financial Times
