Amerika a Evropa na cestě k nové dohodě o vzájemném obchodu
Uzavření dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy je velice ambiciózní cíl. Již téměř deset let se objevuje na prvních místech seznamu agendy politiků z obou stran Atlantiku, ale vždy do doby, než ji aktuálnější témata vytlačí na okraj zájmu.
Hned po znovuzvolení prezidenta Baracka Obamy se ve Spojených státech začal řešit fiskální útes, z Evropy se ale začali ozývat lídři jako Angela Merkelová nebo David Cameron, kteří se hlasitě vyjadřovali pro uzavření dohody, která by mohla zvýšit objem vzájemného obchodu mezi již dnes dvěma nejvíce spolupracujícími obchodními bloky.
Evropa stále daleko před Čínou
Současné tarify jsou již tak minimální, průměrně kolem 3 %, ale šéfové firem v USA i Evropě přivítají jakékoli zlepšení obchodu, které pomůže jejich krizí těžce zkoušeným firmám. I když se Američané stále baví o Číně, obchod s Evropou je stále o dost větší. V roce 2011 vzájemný obchod Evropy a USA dosáhl 485 miliard USD, USA a Čína si vyměnily "jen" 390 miliard. Co ale firmy z USA zajímá ještě více, je to, že do Evropy se z Ameriky vyváží asi třikrát víc než do Číny.
Evropsko-americká dohoda má také jednu velkou výhodu, kterou třeba severoamerická dohoda NAFTA v době svého uzavření za prezidenta Clintona neměla. Ani na jedné straně totiž neexistuje nějaká silná politická skupina, která by hrozila ztrátou pracovních míst a snažila se uzavření smlouvy zamezit.
Energii vyjednávačům také dodává neúspěch globálního jednání na úrovni WTO (takzvané "kolo z Dohá"). Evropská unie nyní vyjednává s Kanadou, což vyvolává tlak na to, aby Amerika nebyla pozadu.
Evropské automobilky by se rády zbavily nutnosti opakované certifikace pokaždé, když na trh uvedou nový motor, američtí výrobci léků by zase nemuseli testovat své léky na obou kontinentech. Historie však ukazuje, že odstranit netarifní bariéry obchodu je daleko složitější než snížení cel a tarifů, a proto se výsledky společné expertní pracovní skupiny neočekávají dříve než na konci roku 2013.
