Co by vláda (ne)měla dělat s vysokými cenami energií a paliv?
Situace na energetických trzích ze zjevných důvodů není vůbec dobrá a v posledních dnech růsty cen extrémně zrychlily. Ropa, zemní plyn i elektřina již nechaly maxima z konce loňského roku daleko za sebou (respektive pod sebou). Zatím zejména u čerpacích stanic to již bezprostředně dopadá na spotřebitele, vyšší faktury za elektřinu a plyn pak byly velkým tématem již před válkou na Ukrajině, která ke zdražování může jedině přispět. Co by s tím (ne)měla dělat česká vláda?
Na programu středečního jednání české vlády by měla být mimo jiné otázka, zda a jak pomoci domácnostem a firmám překlenout období rychle rostoucích cen paliv, energií, případně dalších důležitých položek v jejich rozpočtech.
V úvahu přichází několik forem přímého zásahu, tedy zásahu přímo na příslušných (samozřejmě českých) trzích:
- Prominutí daně z přidané hodnoty z energií (jako v listopadu a prosinci 2021). V takovém případě by stát měsíčně přicházel zhruba o miliardu korun.
- Prominutí spotřební daně z minerálních olejů. Její měsíční inkaso činí zhruba osm miliard korun.
- Cenová regulace (dle zákona o cenách), tedy buď cenové moratorium, nebo omezení růstu na určité tempo, nebo přímé nařízení výše cen. Dopady do státního rozpočtu (skrze nižší inkaso DPH a skrze pravděpodobné kompenzace regulací postiženým prodejcům) by v takovém případě závisely na šíři a razanci těchto opatření.
- Zvýšení nabídky formou rozpouštění státních hmotných rezerv (jako se to rozhodly učinit vlády USA a řady dalších rozvinutých zemí). To přichází v úvahu například u ropy nebo pšenice, ale nikoli u zemního plynu, protože tato komodita ve státních hmotných rezervách není.
Podle mě je ale ve srovnání s těmito kroky daleko lepší se nadále spoléhat na existující systém sociálních dávek (a v potřebném rozsahu personálně posílit úřady práce tak, aby zvýšený zájem zvládaly). Konkrétně jde o příplatek na bydlení a o dávky pomoci v hmotné nouzi, do nichž se řadí příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.
Proč je cesta sociálních dávek daleko lepší? Má dvě základní výhody:
- Nedeformuje cenové signály na příslušných trzích. Právě tímto směrem velice správně zauvažoval například ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, když upozornil, že umělé plošné snižování cen paliv může vést k "k nakupování zásob za uměle snížené ceny, a v důsledku toho k dalšímu tlaku na růst cen".
- Zajišťuje adresné, a tedy z pohledu veřejných financí efektivní zacílení státní pomoci jen na ty domácnosti, které se dostaly do skutečných rozpočtových problémů a pomoc potřebují srovnatelně s jinými situacemi, v nichž dávkový systém doposud pomáhal. Pokud dávkový systém začne pomáhat novým žadatelům v menších problémech, než v jakých byl ochoten pomáhat žadatelům v předchozích letech, bude to neférové vůči oněm dřívějším žadatelům a půjde o posun směrem ke štědřejšímu systému v době, kdy jsou české veřejné finance naopak v horším stavu.
Jasně, volba sociálních dávek jako řešení potíží s prudce rostoucími výdaji na některé klíčové položky rodinných rozpočtů předpokládá, že lidé budou ochotni toto řešení využívat. V tomto směru by se česká společnost měla zbavit pocitu, že pobírání sociálních dávek je trapas, který jsou ochotni podstoupit jen neschopní lidé nebo cyničtí podvodníci. Celá "zelená transformace", která nás v Evropě v té či oné podobě čeká, povede ostatně k razantnímu růstu některých cen a spoléhá právě na kompenzace (dávky) nízkopříjmovým domácnostem, jejichž rozpočty budou takovým cenovým vývojem hodně zasaženy.
Co se týče vládních zásahů ve prospěch firem, byl bych velice opatrný. Nynější dramatický cenový vývoj sice nesporně přináší mnoha firmám komplikace, nicméně primárním způsobem jejich řešení by měla být dohoda s jejich odběrateli o navýšení ceny, které bude odrážet zvýšené dopravní, energetické a jiné náklady. Jen tak bude cenový systém nadále sloužit jako základní zdroj informací o skutečné nákladnosti různých druhů zboží a služeb.
