Plasty jako pilíř moderní civilizace: Na co je potřebujeme? A uměli bychom to bez nich?
Pár grafů a myšlenek k tématu, které prostupuje mnoha sektory a oblastmi. Plasty jsou zkrátka (téměř) všude.
Plasty potřebujeme především na to, abychom něco zabalili (42 %). S odstupem je pak potřebujeme ve stavebnictví (12 %).
Obaly mají velice krátkou životnost, obvykle zhruba 6 měsíců nebo méně. To je v kontrastu se stavebnictvím, kde je průměrná životnost plastů 35 let.
Obaly jsou i proto dominantní z hlediska roční produkce odpadu. A obaly jsou všude kolem nás, globálně se bavíme o 140 milionech tun odpadu balicího materiálu ročně.
Mnoho plastů je definováno jako nerozložitelné. To znamená, že se nerozkládají, ale štěpí se na stále menší částice. Odhadovaná doba rozkladu plastů a dalších běžných předmětů z mořského odpadu je uvedena v tabulce. Například rozklad rybářských vlasců trvá 600 let, PET láhev přežije asi 450 let.
Plasty jsou problémem pro životní prostředí. Jsou ale také lehké, pružné, vodotěsné a především levné. A Václav Smil říká, že jsou jedním ze základních pilířů moderní civilizace (plasty, ocel, cement a amoniak).
Podívejme se třeba na obaly na potraviny. Studie ukázaly (zde a zde), že při porovnání dopadů na životní prostředí, jako jsou emise skleníkových plynů a spotřeba energie, vody a zdrojů, mají plastové obaly spíše čistý pozitivní dopad. Úplné opuštění obalů by mělo vážné důsledky pro bezpečnost a zabezpečení potravin a v konečném důsledku by vedlo k velkému zvýšení dopadu potravin na životní prostředí.
Je plast nejvhodnějším materiálem pro výrobu obalů? Obecně platí, že plast bývá levný a má výrazně nižší emise skleníkových plynů a vstupy energie, vody a hnojiv než alternativy, jako jsou papír, hliník, bavlna nebo sklo.
Kolikrát by musela být taška na potraviny opakovaně použita, aby měla stejný dopad na životní prostředí jako standardní jednorázová plastová taška? Na to zpracovala studii Dánská agentura pro životní prostředí. Z hlediska skleníkových plynů bavlněná taška musí být použita alespoň 52krát, aby se vyrovnala plastu.
Pokud vezmeme v úvahu i dopady na ozónovou vrstvu, toxicitu pro člověka, ionizující záření, pevné částice a tak dále, bavlněnou tašku musíte použít alespoň 7 100krát, aby se dopad na životní prostředí vyrovnal jednorázovému pytlíku z LDPE. Organická bavlna pak vyžaduje zhruba dvacet tisíc použití.
Plast má u většiny ukazatelů nižší dopad na životní prostředí (výjimkou jsou nerozložitelnost a znečištění moří). Dává smysl usilovat o snížení využívání plastů, maximalizovat recyklaci a vždy sledovat čisté dopady. Nicméně bez plastů moderní civilizace existovat nemůže.
