Sociální stát pomáhá lidem z chudoby. Klíčový je (pouze) design opatření

Ekonomové zkoumali rozdíly v mezigenerační chudobě ve Spojených státech, Austrálii, Dánsku, Německu a Spojeném království (studie ZDE). To, že perzistence mezigenerační chudoby v USA je čtyřikrát silnější než v Dánsku a Německu a dvakrát silnější než v Austrálii a Británii, asi nikoho příliš nepřekvapí.

Je ale zajímavé, co setrvání v chudobě dokáže snížit, nebo naopak zvýšit. Autoři studie zkoumali vliv rodinného zázemí (dvourodičovská domácnost, úroveň dosaženého vzdělání matky a další faktory), rasovou diskriminaci, vliv geografického znevýhodnění, vliv takzvaných mediators (zda osoba získá titul, práci, vstoupí do manželství a tak dále) a také dopad daní a vládních transferů. Tedy sociální politiky.

Zaujme, že jediným z uvedených faktorů, který vysvětluje podstatnou část znevýhodnění v USA, je poslední z nich. Chudé americké děti mají mnohem větší pravděpodobnost, že vyrostou v chudobě, než děti v jiných bohatých zemích, a to bez ohledu na rasu, místo narození, rodinné zázemí nebo na to, zda v raném věku dodržují "posloupnost úspěchu".

To neznamená, že na věcech, jako jsou rodinné zázemí a (ne)získání vzdělání, nezáleží. Každopádně záleží. USA ale v těchto oblastech nevycházejí ze srovnání hůře než ostatní země.

Jediný velký vysvětlitelný rozdíl, který autoři studie mezi bohatými zeměmi našli, jsou daně a transfery (sociální politika). V místech, jako jsou Spojené království a Austrálie, pomáhají daně a sociální stát některým chudým lidem dostat se z chudoby. Podle odhadů vysvětlují třetinu rozdílu v přetrvávání chudoby.

Zároveň výsledky ukazují, že pokud si chcete splnit americký sen, tak se máte přestěhovat do Dánska. Kdo by to byl řekl.

Jinými slovy, silný sociální stát pomáhá. Někteří konzervativci tvrdí, že sociální dávky uvězní chudé lidi v kruhu chudoby. Uvedená studie je nicméně dalším důkazem toho, že opak je pravdou. Můžeme se bavit o designu a efektivitě jednotlivých opatření, jen sotva však o samotném principu.