Růst cen vs. jejich propad: Vysoká inflace je (paradoxně) tím menším zlem
Lidé si přejí, aby se ceny vrátily na úrovně z doby před pandemií, prohlásila nedávno guvernérka americké centrální banky Lisa Cooková. Aby se to stalo, musely by se propadnout o pětinu. To by ale pro ekonomiku byla katastrofa nesrovnatelná se zdražováním, varuje Ben Carlson z investiční společnosti Ritholtz Wealth Management.
Od roku 1950 Spojené státy zaznamenaly deflaci jen v 33 měsících ze zhruba 880. Ceny tak klesaly v méně než 4 % měsíců. Deflace se objevila po druhé světové válce v 50. letech, během velké finanční krize a krátce v roce 2015, jinak spotřebitelské ceny vždy rostly, dokonce i po období mimořádně vysoké inflace v 70. letech.
"Lidé podle mě vysokou inflaci vnímají velice negativně i proto, že odmítají měnit své návyky. Zatímco v 70. letech lidé při vysokém tempu růstu cen omezovali útraty, více pěstovali ovoce a zeleninu na svých zahradách, déle nosili oblečení a méně často obměňovali auta nebo se častěji pouštěli do rekonstrukcí svých domovů vlastními silami, nyní si sice na drahotu stěžují, ale chovají se, jako kdyby neexistovala," říká Carlson a upozorňuje, že v letošním třetím čtvrtletí útraty amerických spotřebitelů za služby a zboží vyrobené v USA meziročně vyskočily o 9 % a i po očištění o inflaci byly vyšší o 5 %.
"Nárůst cen o pětinu během zhruba tří let lidé nesou nelibě, je ale mimo realitu si myslet, že můžeme projít 20% deflací bez vlivu na hospodářský růst, mzdy a celkovou životní úroveň. Ekonomika a mzdy mohou růst jen tehdy, rostou-li ceny. Vysoká inflace rozhodně není dobrá, pořád je však lepší než hluboká deflace," vysvětluje Ben Carlson.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
