Na šikmé ploše: Dluhy rostou a změna není na obzoru

Veřejné zadlužení napříč globální ekonomikou opět roste, konstatuje Mezinárodní měnový fond. Zatímco v letech 2021-2022 došlo k mírnému poklesu (ekonomika po pandemickém šoku rychle ožívala), letos by měl celkový světový veřejný dluh přesáhnout 100 bilionů dolarů (93 % globálního HDP). Do konce 20. let pak fond odhaduje pokračující nárůst až na 100 % HDP.
Obecně neexistuje jedna jasná hranice poměru veřejného dluhu a HDP, která by automaticky znamenala problém pro udržitelnost, tedy schopnost zemí tento dluh splácet (o za pomoci nových dluhů). Důležitou roli přitom hraje nejen rozsah zadlužení, ale také jeho struktura. Jde o to, jaká část dluhu je v rukou domácích investorů a jaká u těch zahraničních, dále celková doba do splatnosti, případně implicitní úroková sazba. I proto může například Japonsko rozumně operovat i s dluhem vyšším než 260 % HDP, zatímco některé chudší ekonomiky mohou sklouznout do dluhové pasti při řádově menším zadlužení.
Fond dále varuje před větší náklonností politiků vůči rozvolněné fiskální politice. Toho jsme svědky v USA, kde oba prezidentští kandidáti počítali ve svých programech s nárůstem veřejných výdajů v situaci, kdy americký rozpočtový deficit dosahuje zhruba 6 % HDP a celkový federální dluh je 122 % HDP. A zvítězil kandidát, jenž navrhuje opatření prohlubující rozpočtový deficit ještě výrazněji.
Podobně neutěšená je situace i v mnoha evropských zemích. Příkladem za všechny budiž Francie, která bojuje s obdobně vysokými schodky a kde ke konsolidaci veřejných financí vede kvůli politické polarizaci extrémně složitá cesta.
To vše se v současnosti odehrává v prostředí silně rozjitřené geopolitické situace, která vyžaduje zvýšené výdaje na obranu, snah o "zelenější" energetiku a obecně ekonomiku a také stárnutí populace, jež bude vyžadovat vyšší výdaje na zdravotní a sociální péči po delší dobu. O to důležitější se tak jeví nalezení nových motorů hospodářského růstu, které v popsaných podmínkách pomohou stabilizovat veřejné finance.
Česko si z hlediska veřejného zadlužení vede nadále relativně solidně. Ano, tempo zadlužování v letech po pandemii covidu-19 je varovné, nicméně celkový vládní dluh na 44 % HDP patří stále k nejnižším v Evropské unii. K tomu přispěla i vládní konsolidace veřejných financí, jež stabilizovala veřejné zadlužení a podle Národní rozpočtové rady odsunula náraz na takzvanou dluhovou brzdu (55 % HDP) o deset let na rok 2038.
Nelze se ubránit pocitu, že rozpočtový schodek pro příští rok (240 miliard Kč), kterému navíc chybí k ufinancování nižší desítky miliard, by měl být ambicióznější. Česko ale čekají parlamentní volby a roky jejich konání bývají na úrovni hospodaření státu mnohdy daleko od toho, co by si představovali střízliví ekonomové.
Zdroj: ČSOB