Obchodní válka na steroidech aneb Trump 2.0 je zkrátka jiný

Donald Trump použil zákon o mezinárodních mimořádných hospodářských pravomocích z roku 1977 (International Emergency Economic Powers Act, IEEPA). Bylo to poprvé, kdy byl tento zákon použit k uvalení cel na země. Proto je možné, že budou cla napadena u soudu.

Kanada zavádí reciproční 25% clo na americký vývoz do Kanady, celkově asi na třetinu jeho objemu. Snaží se, aby nárůst cel by sice postupný, ale aby zasahoval koncentrovaně citlivé položky, které zároveň nebudou bolestivé pro Kanaďany. Mexiko je také frustrované, zatím oznámilo pouze záměr zvýšit cla. Nejzdrženlivější reakce byla ta čínská.

Doposud jsme si mohli myslet, že Trump bude postupovat v oblasti cel podobně jako během svého prvního funkčního období. Tehdy zavedená cla nebyla tak vysoká ani široce zaměřená, jak původně sliboval. Dopady cel z prvního období zmírňoval fakt, že Čína přesměrovala část svého vývozu přes třetí země, jako je Vietnam. A roli sehrálo také posílení amerického dolaru a znehodnocení čínského jüanu. Jen tento kurzový efekt vyrušil zhruba třetinu efektu cel.

Nově zaváděná cla naznačují, že Trump nebude postupovat takticky, ale plošně. Na nových clech je nejzajímavější, že na svého mocenského rivala zavedl (k již stávajícím) pouze 10% cla (sliboval 60%), zatímco na své spojence 25%. To je paradoxní, a to i z hlediska kupeckých počtů. Pokud Trumpovi vadí deficity obchodní bilance, tak s Čínou mají USA deficit 354 miliard USD, zatímco s Mexikem 108 miliard USD a s Kanadou jen 50 miliard USD. Pokud Mexiko a Kanada zavedou odvetná opatření, bude to USA bolet více než v případě Číny (vývozy z USA do Číny představují asi 150 miliard USD, zatímco do Mexika 277 miliard USD a do Kanady 309 miliard USD).

Je těžké se zbavit dojmu, že Trump chce dostat na lopatky především své spojence a tímto krokem si vynutit jejich poslušnost. Mimochodem, deficit USA v obchodní výměně s Evropskou unií je 167 miliard USD a USA vyvážejí do EU celkově za 230 miliard USD. To je větší deficit a menší vývozy než v případě Kanady a Mexika. Je tedy sice riskantní být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem může být rovnou osudné.

V optimistickém scénáři můžeme předpokládat, že nová plošná cla budou zrušena (částečně nebo zcela), pokud Kanada a Mexiko (a výhledově EU) splní nějaký požadavek. V případě Kanady a Mexika Trump mluví o nelegální migraci a fentanylu. Je tedy možné, že pokud země přijmou opatření v této oblasti, která Trump vyhodnotí jako dostatečná, dojde ke zrušení nebo úpravě cel.

Pokud skutečně jde jen o to, aby ostatní země poklekly a uznaly Trumpovu moc (jako to v době po volbách stihli udělat šéfové velkých technologických firem), je to ještě docela dobrý scénář pro všechny strany. Dopadům se ale nevyhneme, protože nejistota je špatná pro podnikání a ekonomiku obecně.

Donalde?!

Aktuálně zavedená cla jsou již nyní dvakrát vyšší než ta, jež Trump zaváděl a zvyšoval během svého prvního prezidentského období. Je jasné, že současná cla zvýší inflační tlaky. Nebude to žádná katastrofa, ale dopad bude citelný. A to se bavíme o období, kdy inflační očekávání byla i bez cel nadále zvýšená. Takže je pravděpodobné, že úrokové sazby budou snižovány pomaleji, a to s rizikem, že je bude dokonce potřeba zvýšit. To nebude populární. Vyšší sazby povedou (opět) k posílení dolaru (amerického, aby bylo v souvislosti s Kanadou a Mexikem jasno), což opět sníží část dopadu zvýšení cel. A co znamená silnější dolar? Nic jiného, než další snížení konkurenceschopnosti amerických vývozů. Donalde?!

Je navíc potřeba upozornit na jeden paradox. Plošná cla zvyšují náklady amerických výrobců, aniž by zvyšovala náklady těch čínských. Příkladem je automobilový průmysl. Ten potřebuje velké množství oceli a hliníku. Když se zdraží dovozy těchto komodit do USA, zvýší to náklady a zhorší konkurenceschopnost amerických výrobců. Ale čínské automobilky nebudou mít vyšší náklady, protože cla budou platit jen v USA, nikoli na dalších trzích. Takže až se utkají o trhy v EU, Asii nebo Latinské Americe, čínské automobilky budou mít (další) konkurenční výhodu oproti těm americkým.

Analýzy ukazují, že zavedení cel a zdražení vstupů skutečně snižovalo konkurenceschopnost amerických výrobců v zahraničí. Analýza dopadů cel z let 2018-2019, která zahrnovala cla na solární panely, pračky, ocel, hliník a širokou škálu čínských dovozů, ukazuje, že výrobky, které byly více vystaveny clům na dovážené vstupy, zaznamenaly výrazně nižší růst vývozů. Tento efekt odpovídal tomu, jako kdyby zahraniční země uvalily na americký vývoz 2% clo (vývoz neovlivněných výrobků rostl v průměru o dva procentní body rychleji než vývoz ovlivněných položek). Cla, která měla chránit americký průmysl, nakonec působila jako daň pro americké vývozce a podkopávala jejich globální konkurenceschopnost. Donalde?!

Také si musíme uvědomit, že mnoho kanadských a mexických dovozů do USA je vyrobeno v Mexiku a Kanadě prostřednictvím meziproduktů, které do těchto zemí vyvážejí samotné Spojené státy. Spíše než americký automobilový průmysl bychom i proto měli možná říkat severoamerický automobilový průmysl. Podle Wall Street Journalu Kanada loni dodávala téměř 13 % amerického dovozu autodílů a Mexiko bezmála 42 %. Vozidlo vyrobené v Severní Americe se vrací tam a zpět přes hranice šestkrát, někdy i vícekrát. Přibližně 40 % osobních a nákladních automobilů, které Stellantis prodává v USA, dováží z Mexika nebo Kanady. V případě General Motors je to 30 % a u Fordu 25 %. Obchod je hluboce integrovaný, což zvyšuje efektivitu. Cla tuto dodavatelskou síť a efektivitu naruší. Kdo tedy bude těžit ze zavedení cel na americkém trhu s auty? Teoreticky jihokorejské a japonské automobilky, na mezinárodní trhu pak i ty čínské. Donalde?!

Cla způsobí chaos i v přeshraničním obchodu se zemědělskými produkty. Mexický vývoz potravin tvořil přibližně 23 % celkového zemědělského dovozu do USA, Kanada dodávala přibližně 20 %. Mnoho špičkových amerických pěstitelů se přestěhovalo do Mexika, protože omezení legální imigrace ztížilo hledání pracovníků v USA. Mexiko nyní dodává například 90 % avokáda prodávaného v USA.

Podíly zemí na dovozech do USA v roce 2022, zdroj: VIZ

Ano, motivací Donalda Trumpa je přivést výrobu z Kanady a Mexika do USA. To ale nepůjde rychle. Bude to stát investice, a to opakované investice, protože výrobní kapacity nyní existují, ovšem mimo USA. A především to bude dražší. To se opět projeví v inflaci a konkurenceschopnosti. Pokud průmyslová politika nedokáže posílit výrobu v USA při současných cenách, tak to zkrátka musí mít nepříznivé dopady. Proč ničit dodavatelské řetězce, pro které nemáte náhradu? A navíc v situaci, kdy budování náhrady omezí vaše zdroje na investice do produktivnějších oblastí? Donalde?!

Lze to jednoduše shrnout tak, že Donaldem Trumpem spouštěná obchodní válka je jedna z nejhloupějších. Průměrný Američan na tom bude hůře, američtí exportéři také. Kéž by šlo pouze o blafování nebo nátlak na pomyslné políbení prstenu. S každým dalším realizovaným opatřením roste pravděpodobnost, že nejde.

Dopady na Česko

Podívejme se i na Českou republiku. Podíl přímých vývozů z ČR do USA odpovídá asi 2 % našeho HDP. K tomu musíme přidat i nepřímé vývozy typu subdodávek pro finální výrobky vyráběné například v Německu. Jen ty německé přidají další procento HDP. Řekněme, že s dalšími nepřímými vývozy jsme někde na úrovni 3-4 % HDP.

Jsme ovšem nejen exportní ekonomika, my také dovážíme. Naše dovozní náročnost vývozů je celkem vysoká. Ať se nám to dobře počítá, zaokrouhleme ji na 50 % (jsou ale sektory, kde to je i 80 %). Takže čisté vývozy do USA představují 1,5-1,8 % HDP ČR. To lze považovat za maximální potenciální rozsah dopadu zavedení cel na Česko, respektive EU.

Oslabení koruny a přesměrování vývozů do jiných zemí by tento efekt zmírňovaly. Navíc by nedošlo ke 100% poklesu vývozů, protože část tohoto efektu by američtí spotřebitelé nebo firmy akceptovaly. Ale i například půl procenta HDP by byl pro českou ekonomiku v době jejího nízkého růstu citelný dopad. A to se bavíme stále jen o vývozech do USA. Budeme navíc bojovat s ostatními zeměmi o umístění svých exportů někam jinam, když nebudou směřovat do USA. To zostří konkurenční boj a vyvine tlak na marže.

POZNÁMKA IW: Po pondělním rozhovoru s mexickou prezidentkou Donald Trump oznámil, že se americká cla vůči Mexiku na měsíc odkládají, aby byl prostor dále jednat. Později obdobný odklad platnosti cel oznámil kanadský premiér Justin Trudeau i v případě dovozů z Kanady do USA.