Německo a Francie: Dobře již bylo, někde je ale hůře než jinde
Údaje o vývoji HDP v prvním čtvrtletí ze dvou vůdčích evropských ekonomik – Německa a Francie – nevyvolávají příliš příznivá očekávání vývoje v celé Evropské unii. To z pohledu české ekonomiky nesignalizuje nic jiného, než že i poslední motor původně čtyřmotorového letounu začíná vynechávat.
Přesto se interpretace zpráv z Německa a Francie zásadně liší a může nabízet dva možné scénáře překonání nynějšího návratu do ekonomické stagnace. První odlišnost spočívá v časovém nesouladu ekonomického cyklu.
Německo "vlétlo" do fáze toužebného, ale neudržitelného oživení v roce 2010 masivní investiční vlnou, když kumulativní nárůst německých investic v letech 2010 a 2011 překonal 12 %, kdežto Francie v tomto ohledu "spoléhala" pouze na již tak oslabenou spotřebu. Německo si dopřává investiční time-out, aby se v příštím roce opětovně pustilo do vytváření příznivých podmínek pro budoucí prosperitu.
Významně odlišné je i spoléhání se na naplňování vnější poptávky. Na evropské poměry obrovská německá ekonomika v uplynulých třech letech dosáhla toho, aby kumulovaný příspěvek čistého exportu k růstu německého HDP dosáhl úctyhodných 3,3 procentního bodu, kdežto v případě Francie je hodnota tohoto ukazatele prakticky nulová.
Jak rozdílné jsou strukturální charakteristiky ekonomik, které v současnosti vykazují de facto černou, respektive červenou nulu, potvrzují také údaje o výši nezaměstnanosti. Ta německá je třetí nejnižší v EU s tendencí stagnace či mírného poklesu, francouzská míří k hodnotám dvojnásobným ve srovnání s Německem.
