Proč by měl běžný Američan dvakrát zvážit, jestli fandit Trumpovi v jeho obchodní politice
Nad počínáním amerického prezidenta Donalda Trumpa můžeme třeba kroutit hlavou, jedno je ale jisté - skokové zvýšení cel znamená revizi poválečného systému mezinárodního obchodu, který se zakládal na postupné liberalizaci. Svými kroky Trump přitom ničí režim, jehož byly Spojené státy dosud největším beneficientem.
Americká hegemonní pozice a role dolaru jakožto globální rezervní měny umožnily Spojeným státům dlouhodobě žít si nad poměry, tedy spotřebovávat více, než samy vyprodukují. Schodek zahraničního obchodu přitom není záležitostí posledních několika let, USA operují s chronickým deficitem již padesát let.
Jak je to možné? Primárně díky ochotě jiných zemí vracet vydělané dolary do USA, tedy recyklovat své přebytky nákupem amerických aktiv, například státních dluhopisů nebo akcií.
Samotný záměr dostat americkou obchodní bilanci do plusu je ale problematický i z jiného důvodu. Přestože podle Donalda Trumpa se obchodní deficit rovná okrádání USA, ve skutečnosti jde o pozitivní důsledek mezinárodní dělby práce a specializace výroby.
Ta je přitom pro Spojené státy celkově velice výhodná. Fakt, že se v USA nevyrábí oblečení nebo třeba iPhony, není odrazem amerického neúspěchu. Naopak, pracovní místa v průmyslu postupem času nahradila ta lépe placená ve službách s vyšší přidanou hodnotou.
Příkladem budiž Apple, který si v Americe ponechává výzkum, vývoj a design, tedy vysoce kvalifikovanou a dobře placenou práci, zatímco samotnou výrobu přesunul (zejména) do levnější Číny. Je to důkaz amerického neúspěchu? Neřekl bych.
Donald Trump svými opatřeními narušuje dosavadní systém, nemá ale v rukávu žádnou smysluplnou alternativu. Pokud by totiž opravdu chtěl návrat textilní a jiné relativně málo kvalifikované výroby do USA, muselo by k tomu dojít jedině za cenu poklesu životní úrovně a úrovně mezd, jinak by byly výsledné produkty jen sotva konkurenceschopné. A to je scénář, o který běžný Američan rozhodně nestojí.
