Evropa dostala na obchodní dohodu s USA více času. Co tím Trump sleduje?

Trump v pátek: Nejde mi o dohodu

"Nejde mi o dohodu," prohlásil Trump poté, co oznámil 50% clo na evropské zboží mířící do USA, jež měla začít platit 1. června. Od muže, který si zakládá na schopnosti uzavírat dohody, to zní dvakrát zajímavě. Trumpovo tvrzení, že Evropská unie byla založena, aby obchodně zneužívala Spojené státy, zní jako rétorika z předvolební kampaně, ale on už nějaký ten pátek znovu úřaduje v Bílém domě, v Air Force One i ve svém golfovém resortu. Jde o dosud nevídaný stupeň ekonomického nátlaku ve vztazích Evropy a USA, tentokrát ale vlastně s celkem otevřeným přiznáním, že nejde o kompromis, ale o dominanci. Pozor, víkendový příběh tím nekončí, tak čtěte dále.

Trump se prezentuje jako hráč, který určuje pravidla hry. Evropa, která v jeho očích není rovnocenný partner Spojených států, ale překážka na jejich cestě k nové prosperitě, má být donucena k ústupkům. A pokud se nepodvolí, má nést následky – ať už v podobě cel, nebo jinak narušených ekonomických, případně geopolitických vztahů.

Co stojí za celní hrozbou – ekonomika, nebo geopolitika?

Zatímco Trump zmiňuje obchodní deficit Spojených států s EU jako důvod své nespokojenosti, realita je složitější. Evropa není Čína, obchodní výměna je zásadní pro obě strany. Není proto divu, že v pátek na Trumpovy hrozby reagoval akciový trh. Výrazné ztrácely automobilky jako Volkswagen, Mercedes, BMW nebo Porsche a mezi poražené se zařadily i některé banky, třeba Deutsche Bank nebo Société Générale. Celý trh ale odepsal jen okolo procenta, zřejmě v naději na to, že jde ze strany USA (opět) pouze o vyjednávací taktiku. Třeba ano, jak se dozvíte za chvilku.

Část komentátorů vypichuje Trumpova vyjádření o tom, že vlastně o žádnou dohodu nestojí. A pokračují v úvahách tím směrem, že Trumpa prostě Evropská unie štve, protože zatím neochvějně podporuje Ukrajinu v její obraně proti ruské agresi. A to i v době, kdy sám Trump dal Kremlu opakovaně nahlas najevo, že on sám by se zachvět nezdráhal, pokud by si mohl na prsa nechat pověsit nějaké to vyznamenání za dojednání "míru".

Vysoká cla samozřejmě nejsou v Trumpově rétorice nic nového. Používá je v posledních měsících proti Číně, Kanadě, Mexiku a desítkám dalších zemí. Většinou ale dával najevo zájem jednat. Aktuální postoj k Evropě se jeví odlišně – nejde o to dosáhnout dohody, ale donutit Evropskou unii ke změně přístupu.

Zarážející je, že minulý týden americký prezident namířil celní houfnici i na americké firmy. Za příklad si vybral Apple, který podle něj musí "začít vyrábět iPhony v USA", jinak za jejich dovoz bude platit 25% clo. Tlak tedy není jen na Evropu, ale pokračuje i na nadnárodní americké firmy, které vyrábějí v Evropě a exportují zpět do USA.

Trhy zatím nepanikaří, ukrajinská karta je ale vysoká

Akciové trhy před víkendem klesaly a investoři začali ve velkém nakupovat bezpečná aktiva. Výnosy evropských státních dluhopisů prudce klesly, zvlášť ty německé nebo švýcarské. Švýcarský frank zpevnil vůči dolaru o 0,6 %, a to byl od začátku roku již silnější o více než 9 %.

Z toho je patrné, že trhy zvažují reálnou hrozbu destabilizace. Zatím nevěří, že by Trump opravdu přistoupil k tak tvrdé eskalaci obchodní rozmíšky s Evropou. Riziko celní války nicméně přichází ve chvíli, kdy evropská ekonomika čelí slabému růstu a nadále zvýšené inflaci. To znamená, že dopady sporu mohou být citelnější než v minulosti.

Trump u toho všeho opakuje, že válka na Ukrajině není americká válka a že Evropané musejí více usilovat o její vyřešení. Spojuje tedy ekonomický tlak s geopolitickými výhradami a nepřímo tím říká: Pokud chcete podporu USA, zaplaťte za ni (také) ekonomicky. V tom spočívá logika nátlaku – Evropa má nést větší náklady, vojenské i obchodní, zatímco USA se budou tvrdě brát za vlastní zájmy.

Evropa v obraně, ale ne pasivní. Může to fungovat

Evropská unie zatím reaguje zdrženlivě a s důrazem na jednotu. Obchodní komisař Maroš Šefčovič i německý ministr financí Lars Klingbeil mluví o potřebě vzájemného respektu a seriózních jednání, ale zároveň varují, že EU je připravena hájit své zájmy. Francie otevřeně připustila možnost odvetných opatření a předseda výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod Bernd Lange jasně vzkázal: Pokud Trump chce spolupráci, dveře jsou otevřené. Pokud chce jen razítkovat vlastní požadavky, je u špatných dveří.

A teď již dříve naznačená nedělní novinka. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na konci víkendu informovala o telefonátu s Donaldem Trumpem. Uvedla, že k dosažení dobré dohody potřebuje Evropská unie čas do 9. července. Rozhovor s Trumpem označila za dobrý a poznamenala, že EU a USA sdílejí nejvýznamnější a nejužší obchodní vztahy na světě. "Evropa je připravena rychle a rozhodně pokročit v rozhovorech," uvedla.

Good call with @POTUS.

The EU and US share the world’s most consequential and close trade relationship.

Europe is ready to advance talks swiftly and decisively.

To reach a good deal, we would need the time until July 9.

— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) May 25, 2025

A Trump na prodloužení času na možná vyjednávání do 9. července navzdory původní páteční nekompromisnosti přistoupil. Uvedl to na své síti Truth Social.

Co Trump chce?

Trumpovým cílem ve vztahu k Evropě opravdu nemusí být tradiční dohoda, ale ekonomická nadvláda. Hrozby cly nejsou prostředkem k vyjednávání, ale pokusem o změnu globálního postavení Evropy k horšímu. V tomto světle je potřeba vnímat i novou naději, kterou nepochybně vyvolávají informace z nedělního večera. Americký prezident totiž zpochybňuje nejen roli EU v transatlantických vztazích, ale i samotný rámec mezinárodního obchodu, jak byl budován posledních 70 let. A je otázka, co na tom dokáže změnit jednání s Evropskou unií v příštích týdnech.

Pro Evropu jde o test jednoty, schopnosti reagovat na tlak a chránit vlastní zájmy bez ztráty strategické pozice. Musí být schopná dojednávat partnerství i s dalšími globálními hráči, jakkoli k nim má kulturně, politicky i ekonomicky mnohdy podstatně dále než k tradičnímu transatlantickému partnerovi (Čína, Indie, Latinská Amerika, jihovýchodní Asie, Afrika a další).

Pokud Trump své celní plány nakonec přece jen uvede do reality a nebude chtít dohodu s Evropou, může to odstartovat jednu z největších obchodních válek mezi Západem a Západem. Pokud ustoupí, Evropa si oddechne, ale tlak může pokračovat někde jinde. A pokud Evropané sami nezačnou aktivněji definovat svou hospodářskou a geopolitickou roli, budou dále pouze reagovat namísto toho, aby určovali agendu.

Zdroj: Politico, Reuters, CNBC