Nezávislost Fedu je národní aktivum USA. Trump dělá útoky na Powella zemi medvědí službu

Yellenová a Bernanke v článku pro The New York Times připomínají, že centrální banka má Kongresem Spojených států jasně stanovené úkoly, a to udržovat cenovou stabilitu a zajišťovat maximální zaměstnanost. Fed pak o svých postupech a výsledcích práce pravidelně podává zprávy Kongresu. "Nezávislost neznamená absenci odpovědnosti Fedu, ale to, že se odborníci v centrální bance mohou rozhodovat podle dat a analýz, ne pod tlakem momentálních politických zájmů," píší.

Politizace měnové politiky prodražuje dluhy

Oba bývalí předsedové Fedu přiznávají, že centrální bankéři mohou chybovat. Zdůrazňují ale, že historické zkušenosti, a to jak z USA, tak ze zahraničí, ukazují, že ekonomika funguje lépe, když je měnová politika chráněná před politickým vlivem. Politizace měnové politiky podle nich téměř vždy má negativní důsledky.

Jako příklad uvádějí období po druhé světové válce, během které byl Fed pod tlakem ministerstva financí, aby držel úrokové sazby nízko kvůli financování válečných výdajů. Tento zásah vedl ke skokovému růstu inflace koncem 40. let. Výsledkem byla dohoda mezi Fedem a ministerstvem financí z roku 1951, která zaručila nezávislost měnové politiky. Tento krok byl zásadní pro obnovení důvěry v centrální banku.

Yellenová a Bernanke tvrdí, že jakmile veřejnost a investoři začnou nástroje měnové politiky vnímat jako cesty k financování státního dluhu, začnou z tohoto dluhu požadovat vyšší úroky. Ztráta důvěry ve snahu centrální banky zajišťovat primárně nízkou inflaci tak podle nich nakonec zvyšuje náklady na půjčky všem, tedy domácnostem, firmám i samotnému státu. Paradoxně tak snaha zajistit levné financování rozpočtových schodků vede k vyšším nákladům pro všechny.

Obnovit ztracenou důvěru je drahé

Dalším důležitým bodem je podle nich fakt, že nezávislá centrální banka může lépe odolávat krátkodobým politickým tlakům, zejména v předvolebních obdobích. Připomínají případ z roku 1972, kdy prezident Richard Nixon tlačil na tehdejšího předsedu Fedu Arthura Burnse, aby snížil úrokové sazby. Výsledkem byla stagflace, tedy kombinace vysoké inflace a slabého hospodářského růstu, která na dlouhou dobu poškodila americkou ekonomiku.

Až Paul Volcker, který se stal předsedou Fedu v roce 1979, obnovil důvěru veřejnosti v centrální banku. Jeho rozhodnutí razantně zvýšit úrokové sazby vedlo k recesi, ale zároveň ukončilo období vysoké inflace. Podle Yellenové a Bernankeho to byla bolestivá, ale pro obnovení kredibility Fedu nezbytná oběť.

Centrální banka musí mít možnost dívat se na ekonomiku z dlouhodobého hlediska, bez ohledu na politické cykly. Tlak na centrální banku v zájmu krátkodobých cílů může způsobit ztrátu důvěry, kterou je pak obtížné znovu získat. Případ Volckerovy recese je podle Yellenové a Bernankeho příkladem, jak vysokou cenu může země zaplatit za obnovení důvěry v nezávislost a stabilitu měnové politiky.

Důvěryhodnost Fedu jako národní aktivum USA

Ztráta nezávislosti Fedu by podle obou ekonomů navíc ohrozila také atraktivitu USA pro zahraniční investice. Důvěra globálních investorů, že Fed bude přijímat odborná a nezávislá rozhodnutí, je klíčová pro postavení dolaru jako světové rezervní měny. Právě tento jeho status přitom výrazně snižuje náklady půjček pro americké domácnosti, podniky i vládu.

Kromě toho Fed potřebuje prostor pro flexibilní reakce na vývoj situace na trhu práce, což je vedle cenové stability druhá hlavní část jeho mandátu. Pokud se inflace vymkne kontrole, možnosti podpory zaměstnanosti se zužují. Nezávislá měnová politika tak přináší celkově lepší podmínky pro americkou veřejnost, stabilní hospodářský růst, nižší inflaci i více pracovních míst.

Yellenová a Bernanke přiznávají Bílému domu právo vyjadřovat se k měnové politice. Vyzývají ale Donalda Trumpa, aby tak činil bez nátlaku na šéfa centrální banky. Stejně tak Donalda Trumpa vyzývají, aby za příštího šéfa centrální banky USA vybral osobnost, která bude schopná zachovat nezávislost instituce a nepodlehne krátkodobým tlakům. Dlouhodobá stabilita a prosperita americké ekonomiky podle nich závisí právě na této nezávislosti.

"Důvěryhodnost Fedu je klíčovým národním aktivem. Získává se těžko, ale ztratit ji lze rychle. Aby měnová politika sloužila celé společnosti, musí být vnímána jako odborná a nezávislá. Zachování této nezávislosti není otázkou ochrany jednotlivců nebo institucí, ale ochranou americké prosperity jako takové," dodávají Janet Yellenová a Ben Bernanke.

Zdroj: The New York Times, CNBC