Čínu nepřebiješ aneb Německo přestává být strojem na export a cestu z krize teprve hledá

Na vině je především rostoucí konkurence ze strany Číny. Ta se projevuje, jak se ukazuje v řadě německých odvětví, od specializovaného strojírenství přes automotive po zdravotní pomůcky, v zásadě dvojím způsobem. Německé výrobky ztrácejí pozice na důležitém čínském trhu a čínští výrobci zároveň získávají podíl na řadě zahraničních trhů (zejména v Asii). Podíl Číny na globálních vývozech za poslední dekádu tak vzrostl z přibližně 12 % na asi 16 %.

Další bolestí pro Německo může být do budoucna také americký trh, na kterém končí okolo 10 % německého vývozu. Pokud nakonec bude platit stávající rámcová dohoda, vzroste letos efektivní celní sazba na německé zboží dovážené do USA z 1 % lehce nad 15 %. Zatím sice v datech není patrný výraznější dopad na německý průmysl, pro další dynamiku exportů ze země je to ale určitě komplikace.

Má Německo šanci ztráty na čínsko-amerických exportních frontách nahradit? Může se podobně jako celá Evropská unie snažit více oslovovat jiné zajímavé trhy, od Indie po Jižní Ameriku. Výrazný potenciál ale leží jinde, a to uvnitř Evropské unie samotné. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu na vnitřním evropském trhu se zbožím stále existují výrazné mimocelní bariéry komplikující obchod, které odpovídají clům zhruba ve výši 44 %. Jejich odstraňování ale bohužel mnohdy bránily i vybrané německé podnikatelské svazy, které se bojí výraznější konkurence na domácím trhu.

A další šancí pro největší evropskou ekonomiku může být volba úplně jiné než exportní cesty. Tou by bylo snížení závislosti na vývozu zboží z dílen velkých průmyslových podniků a umožnění většího rozkvětu sektoru služeb. To ale (také) nebude jednoduché ani rychlé, vyžadovalo by to totiž velké změny na trhu práce, na které německá společnost, zdá se, zatím není tak docela připravena.