Robert M. Solow: Udržitelný růst může zajistit jedině dlouhodobě správná politika, krátkodobá opatření jsou na nic
Robert Merton Solow získal v roce 1987 Nobelovu cenu za ekonomii. Porota ocenila především jeho práci na teorii ekonomického růstu. Téma, kterému se Solow věnoval již od 50. let, dnes rozpracovává řada dalších ekonomů a je v centru pozornosti většiny politiků. Jak zajistit dlouhodobě udržitelný ekonomický růst, který by jejich země natrvalo dostal mezi nejvyspělejší na světě? Teorie ekonomického růstu se stala průmyslem sama o sobě, dá se jí velice dobře uživit - stačí se podívat na desítky konzultantů, převážně z USA, které jezdí po světě a radí vládám, jak se postarat o ekonomickou prosperitu.
Úspěšný student a voják, který přežil válku
Robert Solow se narodil 23. srpna 1924 v Brooklynu jako nejstarší ze tří dětí. Protože jeho rodiče byli dětmi přistěhovalců, byli on a jeho sourozenci první, kdo v rozvětvené židovské rodině získali v Americe univerzitní vzdělání. Skvěle akademicky prospíval, takže získal stipendium na Harvardu, kam nastoupil v roce 1940.
Protože si jako dítě v New Yorku prožil depresi 30. let, zajímalo ho fungování společnosti, takže se pustil do studia sociologie a ekonomie. Do života mu ale zasáhla 2. světová válka a v roce 1942 narukoval do armády. Do konce války se jako voják pohyboval v severní Africe a Itálii, kde prožil konec války.
Když se v roce 1945 vrátil na Harvard, vybral si, že bude studovat ekonomii. Původně svůj zájem upínal ke statistice a teorii pravděpodobnosti. Potřeba dalšího soustředěného a systematického studia ho zavedla na Columbia University v New Yorku, protože Harvard v té době v těchto vědách nijak neexceloval.
Teorie ekonomického růstu
Ke své teorii ekonomického růstu se dostal v 50. letech 20. století. Paralelně s australským ekonomem Trevorem Swanem rozlišil kapitál na starý a nový. Nový má větší hodnotu než starý, protože je vytvořen s pomocí technologie, která se postupně zlepšuje (technologický pokrok). Protože je lepší, dá se očekávat, že i produkt jím vytvořený bude lepší a odtud bude pramenit zdroj udržitelného růstu. Neustálou honbu za inovacemi a zlepšeními ale trochu zpochybnil v roce 1987, když prohlásil: "Počítačový věk vidím všude kolem sebe, jen ne ve statistikách produktivity."
Solow svůj model postupně rozpracovával a vycházeli z něj mnozí další ekonomové, kteří přišli s různými obměnami ekonomického růstu. Solow také upozorňoval na to, že správná kombinace práce s kapitálem sama o sobě nezajistí ekonomický růst. Důležité je také místo, na kterém se má růst odehrát. Regiony nebo země se silnou identitou, které zdůrazňují své silné stránky a pracují na odstranění těch slabých, mají větší šanci si zajistit prosperitu.
Chvála Bernankeho
Jako ekonom opakovaně zdůrazňoval, že ač je ekonomie věda, v mnohém se od jiných disciplín liší. Nelze například vytvořit laboratorní podmínky, ve kterých by probíhaly pokusy, jejichž výsledky by bylo možné aplikovat na další skupiny objektů. Současnou krizi proto označuje za "velice drahý experiment". Z jejího vzniku a průběhu bychom se podle něj měli co nejvíce poučit a brát ji jako lekci, kterou už nikdy nechceme zažít.
V té souvislosti je zajímavé Solowovo hodnocení současného šéfa Fedu Bena Bernankeho, respektive jeho reakce na krizi. Pro Bernankeho, který kdysi býval jeho žákem, má především slova chvály a uznání, hlavně za jeho neortodoxní kroky na začátku krize. Tohoto bankéře dokonce jednou přirovnal k postavě z Hvězdných válek, když o něm řekl: "Bernanke je kapitán Kirk mezi centrálními bankéři. Stejně jako on se vydal do míst, kde nikdo jiný před ním nebyl. A vrátil se živý."
Solow prakticky nikdy během své kariéry neopustil akademickou půdu. Přesto aktivně spolupracoval s mnoha subjekty mimo univerzitní prostředí, u zrodu některých organizací dokonce stál. Je jedním ze zakladatelů Manpower Demonstration Research Group, která se soustředí na experimentální testování politik na podporu znevýhodněných skupin obyvatelstva. Z práce skupiny mají užitek například studenti vyloučení ze škol nebo svobodné matky na sociální podpoře.
Spolupracoval také se známou poradenskou firmou McKinsey, konkrétně s Global Institute. Tam se zabýval hledáním příčin často rozdílných výkonů různých průmyslů v různých zemích. Jako vedoucí Russell Sage Foundation zase pracoval na ekonomickém zdůvodnění, proč se americké ekonomice tolik dařilo právě v 90. letech 20. století. O výsledcích svého výzkumu napsal knihu The Roaring Nineties.
V poslední době se Solow staví do role odpůrce módních a krátkozrakých řešení, kterými se mnoho zemí snaží zrychlit svůj ekonomický růst. Solow upozorňuje, že jen dlouhodobě správná politika může zajistit udržitelnou prosperitu.
