Politici a politikaření: Jak investovat, ale přitom se z nich nezbláznit (Nick Beecroft, C-View)

Tahanice mezi republikány a demokraty jen připomněly, jak je Amerika polarizovaná. Stanou se kvůli tomu shutdown, boj o dluhový strop a tak dále součástí nového normálu?

Nyní záleží na tom, o kolik bude dluhový strop navýšen a kam až se posune ten příští horizont. Je možné, že se tyto problémy opět vynoří před příštími volbami v listopadu 2014. Pokud tedy nesnášíte nejistotu, jediné, co si můžete přát, je to, aby po nich v Senátu a ve Sněmovně vládla stejná strana, tedy aby demokraté zvítězili ve Sněmovně nebo republikáni v Senátu. Pak by se Spojené státy opět dočkaly "dobré vlády".

"Dobrá vláda", to zní v souvislosti s jednobarevnou vládou docela zajímavě.

Je potřeba mít na zřeteli, že byla americká ústava sepsána tak, aby se zabránilo jednoduchému vládnutí; došlo k jasnému oddělení pravomocí obou komor a různých částí vlády. To vše proto, aby se zabránilo despotické vládě, která by připomínala panování Britů. Svým způsobem jsou tedy současné problémy důsledkem tohoto záměru, i když extrémním. Ale do listopadu 2014 je ještě dlouho, takže nelze předvídat, jak volby dopadnou. Na druhou stranu si myslím, že tento horizont už politici začínají brát v potaz, což je z pohledu současné debaty určitě dobře. Myslím si totiž, že jde o faktor, který zaručuje, že jednání o navýšení dluhového stropu neskončí katastrofou (rozhovor veden 15. října 2013, pozn. red.).

Evropa si svým způsobem prochází něčím podobným jako Amerika, a to na národní i nadnárodní úrovni. Je možné, že nakonec ekonomické problémy zmizí, ale ty politické zůstanou?

Ano, ekonomická krize se do jisté míry přeměnila v krizi politickou, což platí zejména o eurozóně. Tam je to jen o politice. Proto jsou významné výsledky německých voleb, pro euro v součtu nejspíše pozitivní. Znamená to, že u kormidla bude nadále síla prosazující stabilní směr, tedy kancléřka Merkelová. Ukázalo se, že jí lidé věří a jsou ochotni ji následovat na cestě ke stále hlubší integraci, k fiskální a bankovní unii. Není to otázka zítřka nebo příštího roku, Merkelová má čtyři roky na to, aby vybudovala přinejmenším solidní základy zmíněných unií, které jsou podmínkou pro přežití eura.

V Německu se mluví o velké koalici, formálně ale stále není nic jasné. Co čekáte vy?

Merkelová sestaví vládu s SPD. Ta se bude muset vzdát některých extrémnějších požadavků v oblasti sociální péče. V případě minimální mzdy, sociálních jistot a tak dále bude muset buď rezignovat, nebo alespoň polevit. Na druhou stranu, Merkelová bude zřejmě i proto ochotna periferii Evropy nabídnout významnější pomoc.

Merkelová získala 41,5 % hlasů, což je velice silný mandát. Někteří experti i proto čekají, že svou evropskou agendu začne prosazovat mnohem důrazněji.

Ano, do jisté míry čekám něco podobného. Podle mě ale nedojde k dramatické změně. Tyto věci je potřeba Němcům servírovat opatrně, což Merkelová ví. 65 % Němců tvrdí, že podporuje euro, stejných zhruba 65 % ale odmítá dát jihoevropským státům více peněz. Tyto dva postoje spolu přitom kolidují. Nemůžete mít obojí, ne dlouhodobě. To znamená, že Merkelová musí Němce postupně přesvědčit. A volby jí k tomu poskytly prostor.

Zmínili jsme, že by se politická nestabilita mohla stát vedlejším produktem krize, který ji nakonec přežije. Čekáte, že bude svět po krizi méně stabilní, křehčí?

Rád bych řekl něco optimistického, ale dal bych 4 z možných 10 bodů současným snahám o to, aby byly základy globální ekonomiky a světa jako takového po krizi robustnější. Jistě, některé reformy vypadají dobře, zmínil bych Španělsko a Portugalsko. V Itálii nebo ve Francii se ale v podstatě nic nezměnilo. Stejně tak se věci začaly hýbat správným směrem v Číně, kde se politici snaží přenést část váhy z exportu na domácí spotřebu. V Německu se ale něco podobného děje jen v omezené míře, země má letos stále výrazný přebytek na běžném účtu.

Je tedy možné, že je zaděláno na další krizi , případně na další dno té současné?

Je těžké se zbavit pocitu, že rány, které současná krize způsobila, jsou pouze překryty náplastmi; náplastmi v podobě masivních monetárních stimulů. Otázkou je, zda se centrálním bankám, zejména Fedu, podaří tyto náplasti strhnout bez toho, aby rány opět začaly krvácet.