Politický pat a malé plus pro ekonomiku: Volby do Poslanecké sněmovny stabilitu nepřinesly

Ani etablovaná levice, ani etablovaná pravice nemají šanci sestavit vládu. Klíče má v rukách trojice nových nebo staronových subjektů – ANO, Úsvit přímé demokracie a KDU-ČSL.

I když ČSSD volby vyhrála, její výsledek (pro stranu nejhorší v moderní historii) je jedním ze dvou největších překvapení voleb a důvodem, proč budou povolební vyjednávání komplikovaná. Druhým překvapením je úspěch protestního hnutí ANO 2011 Andreje Babiše, které se z nuly stalo druhou nejsilnější stranou. Slabý výsledek dosažený stranami minulé koalice (ODS a TOP 09) se naopak čekal.

Co bude znesnadňovat povolební vyjednávání o sestavení vlády?

• Slabý zisk vítězné ČSSD a nemožnost spolupráce se samotnou KSČM, ve kterou minimálně část ČSSD doufala. ČSSD bude navíc nyní zmítána vnitřní nestabilitou.

• Roztříštěnost politické reprezentace, která nyní čítá 7 stran.

• Silná pozice nečitelného, nevyhraněného, ryze protestního hnutí ANO, bez kterého se žádná smysluplná vláda zřejmě neobejde.

Nejpravděpodobnější koalicí se nám vzhledem k avizovanému odchodu TOP 09 a ODS do opozice a vzhledem ke kategorickému odporu Úsvitu podílet se přímo na vládě jeví spolupráce ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která by disponovala na české poměry pohodlnou většinou 111 hlasů. ČSSD a KDU-ČSL jsou této možnosti dle předběžných vyjádření nakloněny. Klíčový bude postoj ANO, které zisk 18,65 % musel překvapit, a které tak je nuceno převzít odpovědnost. Předvolební slova o tom, jak se zdiskreditovanými stranami nebude spolupracovat, nejspíše nebudou platit.

V případě, že taková koalice vznikne, bude ale inherentně nestabilní. KDU-ČSL a ČSSD jsou ideově koherentní, levicově orientované strany, které sice mají rozdílné názory na některé věci (církevní restituce), z nemalé části se však dokáží shodnout (zrušení druhého pilíře penzijního systému, pravidelná valorizace penzí, podpora rodin, zdravotnictví, ale i daně). U ANO je však situace výrazně horší - 47 poslanců, o kterých skoro nic nevíme, za stranu, jejíž jedinou charakteristikou je protest, nejspíše nebude stabilním blokem. Programový překryv s ČSSD/KDU-ČSL je celkem malý. Shoda by se asi dala najít na snížení DPH (pokud ovšem jiné příjmy dovolí) a minimálním důchodu, určitě ne v otázce daní, penzijního systému a dalších.

Ačkoli nejsme politologové, vidíme nezanedbatelné riziko předčasných voleb. Klub ANO bude dle nás nestabilní, vzhledem k protestní povaze hnutí a šíři jeho elektorátu (hlasy získalo snad u všech stran spektra, od ČSSD po TOP 09) je velice pravděpodobný pokles popularity. To bude plodit obecnou politickou nestabilitu.

Dopad na ekonomiku

Zatímco z hlediska politiky výsledek jinak než slovy pat a nestabilita hodnotit nelze, z hlediska ekonomiky je výsledek voleb mírným pozitivem. Nečekáme tedy žádný dopad na korunu ani na dluhopisy. Proč?

• Nenaplní se sliby změn hospodářské politiky dle ČSSD/KSČM. Vzhledem ke slabému volebnímu mandátu ČSSD a neochotě zvyšovat daně u ANO zřejmě nedojde na růst daně z příjmu právnických osob, na daně na vybrané sektory (což je teoreticky pozitivní pro Telefóniku, Komerční banku či ČEZ) či na progresi zdanění fyzických osob.

• Pokud ANO dostojí svým slibům, nedojde ani ke zrušení druhého pilíře penzijního systému, i když to KDU-ČSL/ČSSD ve svých programech mají. Naopak může dojít k prosazení minimálního důchodu či k poklesu DPH, pokud to dovolí deficit.

• Všechny tři strany deklarují snahu o udržení deficitu rozpočtu pod 3 %. To samozřejmě není tak dobré jako slib TOP 09 vyrovnat do roku 2018 rozpočet, vzhledem k tomu, co mohlo po volbách nastat (vláda ČSSD a KSČM), to však je maximum možného.

Tolik pozitiva pro ekonomiku. Negativem je, že se zřejmě do žádných zásadních ekonomických reforem (penze, daně) vláda nebude hrnout. Vzhledem k roztříštěnosti Poslanecké sněmovny i vlády nebude panovat shoda na zásadním ekonomickém směřování země, nad ČR navíc bude viset hrozba dalších voleb.