Státní bankrot: Na dno morálního hazardu

Návykové peníze

Nejpřesnější odpověď zní: "Státní bankrot České republiky právě probíhá, vážený kliente, a ty se v tom vezeš taky. Nenech se, kliente, uchlácholit slovy, že máme malý dluh a že nám nehrozí osud Řecka. Hrozí!"

Nevěřte chlácholivým řečem. Proč to říkám? Moje premisa zní: Stát, který není dlouhodobě schopen z vybraných daní pokrýt své běžné výdaje (sociální systém, provoz státu, investice, veřejné statky), je v podstatě v bankrotu. A to bez ohledu na to, že papírově náš dluh nevypadá tak špatně jako dluhy jiných států.

Státní dluhy jsou oprávněnou metodou pomoci ekonomice a lidem – např. při válečném konfliktu, ve kterém jde o svobodu občanů, bytí a nebytí státu, při rozsáhlé ekologické nebo živelní katastrofě, při nutnosti investovat do základních prvků státu (silnice, nemocnice, školy) atd. Koneckonců schodek rozpočtu v situaci roku 2009 byl oprávněný. Zato v tučných předchozích letech bylo státní plýtvání projevem nehorázného diletantství. Půjčovat si jen na provoz, jak to děláme v ČR, je zkrátka hloupost. Hospodářství dané země, politici, voliči, příjemci sociálních dávek, investoři, ti všichni si totiž na "měkké peníze" zvyknou stejně rychle, jako sportovec na doping.

Než přijde exekutor

Pro zjednodušení si představme rodinu s čistým příjmem 30 000 Kč měsíčně a průběžným schodkem 3 % (stejně jako stát dle Maastrichtských pravidel). Jeden rok si vypůjčí 10 800 Kč a na úrocích zaplatí 324 korun. Tak to jde rok za rokem, za deset let už rodina dluží 108 000 Kč a ročně zaplatí na úrocích 3 240 Kč. Zaplatit úrok je snadné, ale jak splatit dluh?

Zatímco tuto rodinu dříve nebo později někdo zastaví – banka nepůjčí a pošle exekutora, u státu to trvá velmi dlouho. Exekutor nepřichází a nepřichází a všichni se bez obav zadlužují dál. Stačí se podívat na Řecko a na to, jak snadno upsalo své dluhopisy i přes pověst, kterou nyní má, tedy pověst dlužníka a mizerného hospodáře.

Je jasné, že u státního dluhu jedou všichni až na dno morálního hazardu. Politici, kteří nehospodaří a zadlužují své státy jen proto, aby mohli splnit aspoň něco ze svých slibů, naslibovali voličům cokoli, aby si udrželi dobře placená křesla a moc. Investoři, kteří nakupují státní dluhopisy, banky, ekonomické skupiny navěšené na státní rozpočet, příjemci sociálních benefitů, skupiny s daňovými výhodami, voliči – ti všichni vesele poskakují kolem státního dluhu, bez ohledu na blížící se konec.

Připravte se na bankrot

V naší malé české reality show "dluží" již nyní každá čtyřčlenná rodina více než 400 000 Kč, které bude muset jednou zaplatit ze svých daní. Na úrocích pak rok co rok "zaplatí" zhruba 18 000 Kč. Taková je daň za nehospodárnost posledních deseti let. Kdybychom hospodařili bez dluhů, bývaly by mohly být daně nižší. Kdybychom hospodařili bez dluhů, bývali bychom mohli mít vyšší příjmy a vyšší životní standard. Jenže znáte to, kdyby, kdyby, kdyby… Realita je zkrátka jiná. Jak se tedy připravit na technický státní bankrot?

Mějte po ruce peníze v hotovosti. Až totiž stát přijde do technického bankrotu, první, co vypadne, budou příjmy a důchody velkých skupin obyvatelstva. Za rohlíky, mléko a nájem však budete muset platit neustále.

Proti státnímu bankrotu příliš nepomůže terautizace peněz do aktiv, protože v první fázi po bankrotu příliš zájemců o koupi vaší nemovitosti, zlata, drahých kamenů, akcií ani čehokoliv dalšího nenajdete. Hotovost budou potřebovat úplně všichni.

Naopak některá aktiva (např. byty) nás mohou přivést do potíží. Odejdou z nich nájemníci, ale vy jako majitel budete stále muset platit základní služby.

Dnes nelze doporučit ani ukrytí prostředků do jiných měn. I okolní státy jsou zadlužené po uši a kdo ví, jak dopadnou ony.

Ve druhé fází vám naopak aktiva pomohou. Průvodním znakem druhé fáze je totiž masivní inflace a rozsáhlé znehodnocení peněz. Proti inflaci se lze bránit, to je celkem snadné i pro velmi malé částky. Je však velmi obtížné určit, kolik hotových prostředků byste měli "mít připraveno na ten bankrot", respektive na jeho první fázi. Peníze, které v první fázi neutratíte, se totiž rychle promění v bezcenné papírky.

Situace samozřejmě zatím nevypadá tak zle, jak ji zde kreslím, ale to je dáno jen tím, že stát je přece jen dost "velká rodina". Politici odpovědní za stav státních financí vydrží lhát dlouho a finanční trhy nejsou racionální a klidně nakupují i státní dluhopisy států se špatným hospodařením, jak o tom svědčí velmi úspěšný úpis řeckých dluhopisů, kdy poptávka několikanásobně převýšila nabídku. Finanční trhy kalkulují s tím, že to "Angela zatáhne", míněno, že pracovité a relativně hospodárné Německo Řecku půjčí. Je ale rozhodně trapné očekávat, že to jednou někdo "zatáhne" taky za nás.

Dokončení článku najdete na www.finmag.cz