Jak dlouho ještě se bude česká ekonomika hrabat z popela?

Připomeňme si, že protrpěná léta stagnace a poklesu neměla nic společného s poměrně slušnou finanční kondicí firem, domácností i veřejného sektoru, s uspokojivě zaplněnými zakázkovými knihami firem (s výjimkou stavebnictví), s nerostoucí nezaměstnaností a se silnou likvidní a kapitálovou (a tedy úvěrovací) schopností bank.

Blbá nálada

Jediným, zato klíčovým handicapem hospodářství byl mentální blok na straně domácností a firem, chceme-li blbá nálada, tedy něco podobné situaci, kdy je v zdravém těle nemocný duch. To už naštěstí neplatí, důvěra domácností v budoucnost se otočila nahoru ve druhém čtvrtletí loňského roku, přesně rok poté, co k obratu k optimismu došly české firmy. Spotřeba domácností se jako důsledek zlepšené nálady před nedávnem vrátila k úrovni, která dlouhodobě věrně kopíruje vývoj trhu práce (zaměstnanosti).

Je jen otázkou času, kdy firmy vyčerpají své volné výrobní kapacity, začnou více investovat a doplňovat zásoby, a přispějí tím k oživení (letos to ale asi ještě nebude). Drobnou pomocí budou oživení vládních infrastrukturních investic, některé (možná vládou podpořené) investiční záměry zahraničních firem a intervence ČNB. To vše se odehrává na pozadí globálního ekonomického růstu a oživení a konsolidace v Evropě.

Rychlost a vývoj podobných rekonvalescencí lze poměrně spolehlivě statisticky měřit i odhadovat, daleko obtížnější – spekulativnější – to bývá s jejich pevností, nezvratností, křehkostí a zranitelností. Když pominu nejistoty spojené s udržitelností dynamiky růstu v asijských a latinskoamerických ekonomikách, o nichž se hodně píše, ale nikdo k tomu moc jasného a přesvědčivého neumí říci, vynořuje se hrozba českému oživení, kterou se nevyplatí podceňovat.

Testy evropských bank

Je příznačné, že má kořeny právě v tom sektoru, z něhož vzešla globální krize před pěti lety - v bankovnictví, tentokrát evropském. Evropský bankovní sektor letos projde dohledovým manévrem, který nemá co do rozsahu a hloubky v ekonomických dějinách obdoby - hloubkovou kontrolou kvality finančních aktiv, zejména úvěrového portfolia (asset quality review).

Vzhledem k riziku, že kontrola objeví v bilancích bank horší nekvalitu, než jaká je zobrazena v jejich účetnictví, může se ukázat evropský bankovní sektor jako podkapitalizovaný, to vše s poměrně fatálním dopadem na úvěrovací sílu bank. Vzhledem k tomu, že evropská ekonomika a její oživení jsou kriticky závislé na bankovních úvěrech (šestkrát více než Spojené státy), riziko opětné evropské krize a jejího přenosu na nás by bylo nemalé. Nemluvě o vzniku všeobecné pesimistické nálady a opětného propadu důvěry u evropského (a Českého) sektoru firem a domácností.

K tomu si přidejme již vyhlášenou novou kapitálovou regulaci bank, která v Evropě i bez zmíněných testů kvality aktiv vyvolá potřebu silné dokapitalizace bank.

Přesně v tomto kontextu se ukáže nadstandardní zdanění bankovního sektoru v několika zemích Evropy jako jedno z nejzhoubnějších opatření dotyčných vlád a parlamentů působící doslova jako jed vůči ekonomickému oživení a růstu zaměstnanosti.

České banky jako ostrůvek bezpečí

Bankovní sektor v Česku má již nyní poměrně slušný nárazník v podobě volného (vyššího než vyžaduje regulace) kapitálu. Ten by mohl sloužit k rostoucí úvěrové podpoře oživení v české ekonomice. Zmíněná nová přísnější kapitálová regulace z něj ale učiní kapitál povinný, tedy plus mínus odpovídající současné (!!!) úvěrovací schopnosti bank. I české banky tedy budou muset dříve nebo později navyšovat kapitál, aby se nestaly brzdou ekonomického oživení.

Bankovní sektorová daň by v České republice omezila jediný zdroj, který k tomu je nyní realisticky k dispozici – zisk. Probíhající výsledková sezóna včetně zisků bank za loňský rok je tradičně také dobou protibankovního populismu (myšlenky na finanční, bankovní, sektorové daně). Oživení v české ekonomice s příznivými dopady na zaměstnanost je sice statisticky přesvědčivé a nadějné, jeho zranitelnost a křehkost ale stále značné.