Volby do Evropského parlamentu očima experta z londýnské City: Bumerang, který nás může překvapit. Bankovní unie se může zdržet

Proevropské strany ve volbách do parlamentu s převahou zvítězily, na mnoha frontách ale ztrácely. Nejen v Británii, ale například i ve Francii vyhráli skeptici. Co to znamená?

Obavy z toho, že v mnoha zemích zvítězí euroskeptici, se nenaplnily. Ve Francii, Británii, Řecku a některých východoevropských zemích se jim ale dařilo. Naopak v Itálii, Španělsku nebo Nizozemsku nenaplnili očekávání. To podle mě znamená, že se Evropa může stále opřít o zdravé jádro. Na druhou stranu se ale dá čekat, že více politiků podpoří britský záměr vrátit část moci národním parlamentům. Asi se o tom začne více diskutovat, což by mohlo do jisté míry zpomalit evropskou integraci.

Obavy z toho, že by euroskeptici mohli integraci úplně zastavit, podpořené krátce po volbách jejich sebevědomými prohlášeními o začátku konce EU, tedy nesdílíte?

Myslím si, že obavy z možného vykolejení Evropy jsou neopodstatněné. Už proto, že většina antievropských stran spolu není schopna komunikovat. Britský UKIP například nenajde společnou řeč s francouzskou Národní frontou. Uskupení, které by spojilo síly a působilo problémy, se tedy objeví jen stěží. Na druhou stranu však lze očekávat, že se zvýší tlak na národní vlády. Uvidíme, jak právě ty odpoví na onen protievropský sentiment v některých zemích.

Může se stát, že se projekty, jako jsou bankovní unie a daň z finančních transakcí, zpozdí, případně shodí ze stolu?

To je nyní těžké říci. Jednání o takzvané Tobinově dani dospěla poměrně daleko, naopak v případě bankovní unie jsme na začátku. Právě v jejím případě tedy existuje riziko, o kterém mluvíte. Je možné, že se právě na ni protievropské strany zaměří, že se pokusí do jednání vstoupit. Pokud navíc lídři, jako je například François Hollande, začnou mluvit o tom, že by se část pravomocí měla vrátit národním vládám a institucím, lze si jen stěží představit, že se zároveň podaří prosadit zásadní celoevropské dohody.

Mohou tedy být eurovolby začátkem konce bankovní unie?

Svým způsobem se věci mohou zkomplikovat, pokud by tedy volby dostatečně změnily centrum pozornosti politiků. To se ale podle mě v zemích, které patří k jádru Evropy, nestalo. Snad s výjimkou Francie a Británie, která ale nikdy nepatřila k fanouškům celoevropských projektů, jako je právě bankovní unie. Podle mě tedy nakonec skeptici zmíněné projekty nezastaví, může se jim ale podařit jejich spuštění zpomalit.

Budou tedy mít výsledky voleb nějaký vliv na evropskou ekonomiku, na probíhající oživení, které do jisté míry závisí i na důvěře trhu ve schopnost Evropanů táhnout za jeden provaz?

Naprosto upřímně, přinejmenším v krátkodobém horizontu je mnohem důležitější to, co udělá ECB. Politici totiž nijak zásadně neovlivňují každodenní chod domácností a firem. ECB do něj naopak může výrazně promluvit. Čekáme, že v červnu dojde ke snížení depozitních sazeb a k pokusu do systému dostat likviditu, oživit úvěrování. To je nyní mnohem důležitější než výsledky evropských voleb.

Ty ale do jisté míry ukázaly, jaké podpoře voličů se těší současné národní vlády. Výsledky z Francie nebo Řecka v tomto ohledu nejsou povzbudivé.

To je podle mě klíčové téma. Ovlivní výsledky voleb do Evropského parlamentu politiky národních vlád? V Británii například čekám, že více stran zvolí antievropskou rétoriku. Prostě proto, že s proevropskou rétorikou se v Británii mezi vítěze zkrátka nezařadíte. Přesvědčili se o tom Liberální demokraté, jejichž lídr Nick Clegg se během televizních debat s lídrem UKIP Faragem postavil za EU. A Liberální demokraté přišli až na jedno o všechna křesla.

Britští politici se jistě poučí. Vzhledem k tradičně chladnému postoji Spojeného království k EU to ale nepřinese zásadní zvrat. V případě Francie by její čelem vzad mohlo unií zahýbat.

I v případě Francie je možné čekat určité ochlazení proevropského entuziasmu. První signály se už ostatně objevily na začátku týdne. François Hollande se nechal slyšet, že by se část pravomocí měla vrátit národním vládám a institucím. Dovedu si představit, že se v některých zemích objeví snahy omezit obchod a pohyb pracovních sil – kupříkladu Bulharů a Rumunů –, což by mohlo přiškrtit hospodářský růst.