Spěje eurozóna ke kvantitativnímu uvolňování? Letos zřejmě ne, ale v roce 2015 ano

Eurostat prozatím nesdělil, co bylo příčinou slabosti, nicméně pohled na Německo, kde poklesla průmyslová produkce a nejspíše i investice, leccos napoví.

Evropská inflace v červenci poklesla na 0,4 % meziročně, což je výrazně pod cílem ECB. Uvažme i slabý růst a (i když to z výnosů státních dluhopisů nepoznáte) vysoké zadlužení. Ačkoli to dluhopisové trhy momentálně ignorují, Evropa je velice zranitelná – jakákoli negativní zpráva ji lehce pošle do další recese, která definitivně zajistí, že kontinent zůstane i v roce 2020 ostrovem ekonomické stagnace.

ECB sice ubezpečuje, že se inflace vrátí v roce 2016 k cíli, já bych na to ale kalhoty nevsadil. HDP ani inflace moc důvodů k optimismu nedávají. Jsem však za tato data rád! Ne, nezbláznil jsem se, jen si myslím, že je to možná konečně to, co přiměje ECB k rozhodné akci.

Kromě německé dogmatické zatvrzelosti totiž nevidím příliš důvodů, proč Amerika i Británie kvantitativní uvolňování využily, zatímco Evropa ne. Nebude to letos, ECB bude nyní vyčkávat, jak se vyvinou opatření z června. Až však uvidí, že příliš nezabírají, moc jiných možností než nákupy aktiv nezbude.

Proč jsme takoví pesimisté? Podzimní dodávky likvidity (TLTRO) jako stěžejní část červnového programu se dle nás nesetkají s o moc větším zájmem bank, než tomu bylo v letech 2011 a 2012, kdy tyto operace ECB dělala naposledy. A ani další červnová opatření nebudou dostačující - negativní depozitní sazba vzhledem k malému objemu likvidity na depozitech u ECB velký dopad mít nebude, prodloužení neomezených dodávacích repo operací už vůbec ne.

V příštím roce proto ECB s největší pravděpodobností přistoupí k nákupu aktiv. A já jen doufám, že to bude nákup opravdu velký.