Rusko: Příležitost, která utekla mezi prsty

Stačily dva roky, aby klesající ceny ropy v polovině 80. let dostaly Sovětský svaz na kolena. Následovaly další dva roky stagnace a bolševické impérium nadobro padlo. Pozdější ruský expremiér Jegor Gajdar uvádí jako zlomový moment září 1985, kdy Saúdská Arábie zvýšila produkci ropy, což způsobilo snížení jejích cen. "Sovětský svaz přišel o 20 miliard USD za rok, což byly peníze, bez nichž nemohl přežít," píše.

Drahá ropa nestačí

Sovětskému svazu došly peníze na dovoz potravin. Politici nechtěli zavést přídělový systém, takže prodávali zlato. Když se zásoby značně ztenčily, museli přijít s prosíkem o "politické úvěry" od Západu. Pro Moskvu nebylo myslitelné, aby udržela východní národy silou a Poláci, Češi a Maďaři si toho byli vědomi.

Sovětský svaz přitom byl silným hráčem. Měl širokou průmyslovou základnu, vědce a inženýry. "Pád Sovětského svazu by měl sloužit jako lekce těm, co staví politiku na předpokladu trvale vysokých cen ropy. Naoko stabilní supervelmoc se rozpadla během několika let," pokračuje ruský expremiér.

Současné Rusko Vladimira Putina je slabší než bývalý Sovětský svaz v mnoha ohledech. Ekonomika závislá na těžbě ropy, zemního plynu a rud je učebnicovým příkladem takzvané "holandské nemoci". Mezinárodní měnový fond tvrdí, že reálný efektivní měnový kurz (REER) vzrostl o 130 % mezi lety 2000 a 2013 díky komoditnímu supercyklu, který udusil všechna ostatní odvětví. Vývoz bez zahrnutí ropy přitom klesl z 21 % na 8 % HDP.

"Rusko zažívá živelné období," tvrdí Lubomir Mitov, hlavní ekonom Institute of International Finance v Moskvě. "Bohatí Rusové směňují maximální možné množství rublů do zahraničních měn a uchovávají své bohatství v trezorech. Dochází k chronickému kapitálovému odlivu ve výši 4 až 5 % HDP ročně, který už déle nebude možné krýt přebytkem běžného účtu. K negativním kapitálovým tokům nyní navíc přispívají dopady sankcí."

"Schodek financování dosáhl 3 % HDP. Zahraničním věřitelům je nutné splatit 150miliardovou jistinu během 12 měsíců. Bylo by velice nebezpečné, pokud by rezervy klesly pod 330 miliard USD," tvrdí Mitov. "Optimistickým scénářem je návrat ke stagflaci Brežněvovy éry začátkem 80. let bez finančního kolapsu. Pesimistický scénář vypadá daleko hůře."

Mitov říká, že je Rusko fundamentálně nemocné. "Inteligence byla outsourcována a přišli jsme také o technologie. Nejlepší ruští inženýři pracují pro Peking. Ruské železnice fungují na německých technologiích. Rusko bylo silné během ropného boomu, šlo ale jen o iluzi. Nyní je v horší pozici než kdysi Sovětský svaz," tvrdí.

Ozvěny saúdského dramatu z roku 1985?

Dodnes přesně nevíme, proč se Saúdská Arábie rozhodla stlačit cenu ropy, ačkoli byla sama frustrována tržními manipulacemi OPEC a sama potřebovala dodatečné příjmy jako sůl. Podle Paula Kengora, profesora politických věd, který se specializoval na život a vládu Ronalda Reagana, bylo hlavním motivem Saúdů posílení strategické aliance s Washingtonem. Pak vyhlásil prezident Reagan Rusku závody ve zbrojení, v nichž mu Rusové nemohli stačit.

Nyní je Saúdská Arábie údajně opět na scéně. Putin se s princem Bandárem bin Sultánem sešel loni a podle všeho mu byla nabídnuta možnost dohody na zvýšení cen ropy a zemního plynu za předpokladu, že Putin obětuje Asadův režim v Sýrii. Údajně měl princ plnou podporu Washingtonu. Z rozhovoru sice nic nevzešlo, i tak ale naznačuje, jak funguje geopolitika na trhu s ropou. "Saúdská Arábie je politicky manipulována, což může skončit špatně," vyjádřil se Michail Leontěv z Rosněfti.

Historie se nikdy neopakuje přesně

Saúdská Arábie dnes postrádá rezervní kapacity, aby mohla diktovat ceny s elegancí podobnou té z 80. let. Sama má určitou limitní cenu ropy, pod níž se začíná potýkat s problémy.

Cena Brent ropy se ustálila na 85 USD za barel. Podle Deutsche Bank se Saúdům vyplatí prodávat barel za 99 USD a více, Rusku a Ománu od 100 USD, 126 dolarů a výše je cena, za kterou se vyplácí prodávat barel ropy Nigérii, Venezuela je na tom ještě hůře, ta potřebuje cenu nad 162 USD. Jasné je, že Saúdská Arábie vydrží dva až tři roky prodávat ropy i při současné nižší ceně, protože se může opřít o svých 745 miliard USD rezerv. Výhody dumpingové ceny pro zemi jsou nasnadě - aktuální cena ropy může pohřbít pokusy o těžbu ropy v hlubinách Atlantiku i v břidlicových ložiscích.

Ať je motiv Saúdské Arábie jakýkoli, Rusko krvácí. Guvernérka centrální banky Elvira Nabiullina v Dumě nedávno uvedla, že banka pracuje na plánech pro případ krizového scénáře, kdy by cena ropy klesla až k 60 USD za barel. Podle Moody's ruská centrální banka od konce minulého roku spálila 60 miliard USD devizových rezerv, aby podpořila firmy hladovějící po dolarové likviditě. Celkově klesly podle odhadů na 396 miliard USD (mimo rezervní fond) a jejich ztenčení se stává pro stát úvěrovým rizikem.

Tentokrát sice nemusí Rusko soutěžit s Reaganem ve zbrojení, ale čelí sankcím, které jsou v globalizovaném bankovním systému mnohem ničivější, než si mnozí dokáží představit. Ruské banky, firmy a státní instituce jsou odstřiženy od světových kapitálových trhů, neschopné refinancovat 720 miliard USD zahraničního dluhu.

Ruské rezervy levné ropy ze západosibiřských polí se snižují a západní know-how a velké investice potřebné k získávání ropy z nových regionů jsou zablokovány. ExxonMobil dostal nařízeno odložit joint venture v Arktidě. Frakování v ropném poli Baženov není životaschopné bez moderních 3D seismických zobrazení a americké počítačové technologie. Čína tuto technologickou mezeru nevyplní.

Andrej Kuzjajev, šéf Lukoil Overseas, tvrdí, že v USA stojí vyvrtat 1,5kilometrový horizontální otvor 3,5 milionu USD a v Rusku 15 až 20 milionů. "Zaostáváme o 10 let. Naše tradiční rezervy byly vyčerpány, to je realita naší země," tvrdí. Lukoil varuje, že Rusko může nadobro přijít o čtvrtinu své produkce, pokud se sankce protáhnou na 2 až 3 roky.

Bariéry trhu s výrobky jsou dnes v Rusku nejhorší ve srovnání s ostatními velkými zeměmi světa. Ekonomika je labyrintem a ruský model naráží na své limity. Ilustrativní je v tomto směru pohled na index konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra. Rusko je na 136. příčce v kvalitě silnic, 133. v ochraně duševního vlastnictví, 126. ve schopnosti firem přijímat nové technologie, 124. v dostupnosti nejnovějších technologií, 120. ve vládní regulaci, 119. v nezávislosti justice, 113. v kvalitě manažerských škol, 107. ve výskytu HIV, 105. v sofistikovanosti produktů, 101. v očekávané délce dožití a 56. v kvalitě matematického a vědeckého vzdělávání.

Rusko mělo po konci studené války příležitost vybudovat moderní, diverzifikovanou ekonomiku, a to s nadšenou pomocí Západu. Tuhle šanci ale propáslo. Chuť prezidenta Putina bojovat s demokratickým světem vše ještě zhoršil. Levná ropa může být pro Rusko dalším, když ne posledním hřebíčkem do rakve.

Zdroj: Telegraph