Konec mýtu: Deflace není škodná. Jihu eurozóny by prospěla a Česku neublížila
Mírné deflace se není potřeba bát jako čert kříže. Naopak, je to právě dogmatický přístup, který většina expertů vůči tomuto jevu zaujímá, co škodí. Tvrdí to alespoň Pavel Ryska, ekonom z Univerzity Karlovy a analytik z J&T Banky, se kterým v rámci pořadu Alter Eko na Rádiu ZET diskutovala hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová. Ryska jako jeden z argumentů použil 150letou historii, podle které si deflace a hospodářský růst ve většině případů tykají.
Eva Zamrazilová: Nedávno jste vystoupil s odvážným tvrzením, že deflace není příčinou hospodářské recese, jak je nám to servírováno většinou světových i domácích odborníků.
Pavel Ryska: Myslím si, že rozlišení mezi příčinou a příznakem u deflace je naprosto klíčové a že se opomíjí. Většinou se říká, že deflace je příčinou hospodářských potíží, už se to bere téměř jako automatismus. Nicméně podle mě ekonomická teorie i ekonomická praxe, tedy hospodářské dějiny, naznačují spíše opak, a sice že deflace je spíše příznakem, tedy nějakým odrazem ekonomického vývoje, ne jeho příčinou.
Eva Zamrazilová: O co tento názor opíráte?
Pavel Ryska: Měl jsem možnost procházet data z několika vyspělých ekonomik za posledních zhruba 150 let. V rámci epizod, kdy se objevila deflace, byla tato zhruba ve třech čtvrtinách případů doprovázena hospodářským růstem, jen ve zhruba čtvrtině došlo k poklesu ekonomiky. To naznačuje, že zjednodušování "deflace = recese" je špatně, že nemá oporu v datech. Navíc může deflace občas sehrát i roli žádoucího přizpůsobovacího mechanismu.
Eva Zamrazilová: Co konkrétně máte tím přizpůsobovacím mechanismem na mysli?
Pavel Ryska: Představme si situaci, kdy v ekonomice klesají příjmy, například klesá objem peněz. Pokud lidé vidí, že jim klesají platy nebo očekávané příjmy, a mají tedy méně na utrácení, ale zároveň vidí nižší ceny zboží a služeb, je jim jasné, že je jejich reálná kupní síla, a tedy životní úroveň, zachována. Podobné je to u firem. Když vidí, že jim v důsledku poklesu cen klesají tržby, ale zároveň mohou snížit díky klesajícím cenám náklady, zachovají si ziskovost. Mohou udržet produkci, a lidé tak nebudou přicházet o práci.
Eva Zamrazilová: Právě nezaměstnanost je hlavním problémem současné Evropy. Podívejme se proto na EU blíže. Je diferencovaná v tom smyslu, že tu existují ekonomiky, pro něž by deflace byla velký problém, ale zároveň ekonomiky, kterým by pomohla?
Pavel Ryska: Myslím si, že obecně v současné Evropě není deflace překážkou hospodářského růstu; někde by dokonce mohla být i jeho pomocníkem. V této souvislosti bych Evropu rozdělil na dvě kategorie. Do té první patří země, kde deflaci už mají a které současně vykazují hospodářský růst. Podívejme se například na Švédsko, kde deflace trvá několik let, ale jeho ekonomika přitom velmi rychle roste; jde o jednu z nejrychleji rostoucích v EU. Podobně jsou na tom i naši sousedé. Polsko, Slovensko nebo Maďarsko letos zažily deflaci, ale jejich ekonomiky slušně rostly. Ukázalo se, že mírná deflace není překážkou hospodářského růstu.
Eva Zamrazilová: Mluvil jste o dvou kategoriích zemí. Které státy patří do té druhé?
Pavel Ryska: Země na jihu eurozóny, které jsou často označovány jako problémové. Podle mě je jejich starostí nízká konkurenceschopnost, tedy poměrně nízká produktivita práce kombinovaná s vysokými cenami. Důsledkem je to, že nejsou schopny nabídnout produkty, které by měly kombinaci kvality a ceny, která by přitahovala zákazníky. Dříve, když měly vlastní měny, by se to dalo řešit jejím znehodnocením. V současnosti jsou ale součástí eurozóny, a tím pádem nic podobného udělat nemohou. Jediným zbývajícím nástrojem je pokles domácí cenové hladiny, tedy deflace. Osobně se domnívám, že zemím, jako je například Itálie, by výraznější deflace, než má nyní, prospěla.
Eva Zamrazilová: To je takzvaná vnitřní devalvace, o níž jsme tak často slyšeli po roce 2010 jako o možném řešení problémů zemí, které už nemohou devalvovat měnu. Podívejme se do Česka, které svou měnu stále má. Hrozí nám deflace? A co by to znamenalo?
Pavel Ryska: Pokud by deflaci nebylo bráněno, tak by se u nás objevit mohla. Nemyslím si ale, že by byla hrozbou. Bavíme se o mírné deflaci, která by podle mého názoru nepřekročila pokles cenové hladiny o jedno či dvě procenta. Když se podíváme na poslední dva roky v Česku, je patrné, že zdroje deflace – nebo dezinflace – byly velmi specifické. Byly to například pokles cen elektřiny, telefonních hovorů, v současnosti jde o pokles cen benzínu a nafty. Ani jedno nepoukazuje na nějaké poruchy ekonomiky. U elektřiny to bylo dáno administrativním rozhodnutím, u hovorů došlo k nárůstu konkurence v sektoru a u pohonných hmot jde o celosvětové zvýšení produkce ropy.
Eva Zamrazilová: Jinými slovy, šlo spíše o takzvanou nabídkovou deflaci.
Pavel Ryska: Přesně tak, o nabídkovou deflaci, která je žádoucí. Koneckonců, opět odkážu na Polsko, Slovensko a Maďarsko, které v tuto chvíli procházejí deflací, ale jejich ekonomiky rostou. Nemyslím si, že by se objevil důvod, proč by Česko, kdyby deflaci mělo, bylo výjimkou.
