Kdo v EU (ne)má budoucnost – 1. díl: Stará Evropa

Belgie: Donedávna největší automobilka (výrobna aut) celé Evropy, pak ale pomyslné žezlo převzaly Česko a Slovensko. Země, která v následujících letech, možná desítkách let, bude řešit problémy vyplývající z rozdílných ekonomických a politických představ Vlámů a Valonů. Vzhledem k tomu, že v Belgii sídlí klíčové evropské instituce a uskupení, nicméně lze předpokládat, že zůstane v srdci Evropské unie.

Dánsko: Země, která nepatří do pomyslného jádra Evropské unie, a to zcela dobrovolně. Společně se Spojeným královstvím má totiž jako jediná takzvaný trvalý opt out, tedy výjimku z povinnosti přijmout společnou evropskou měnu. Přitom z hlediska ekonomické síly i obchodních vazeb Dánsko do eurozóny patří (nehledě na to, že si drží fixní kurz dánské koruny vůči euru). Dánsko tak de facto členem eurozóny je, de iure (zatím?) ne.

Finsko: Lídr v oblasti inovací, ve využívání vědy, techniky a moderních technologií. Možná se zdá, že s tím, jak její vlajková loď Nokia ustupuje ze slávy, ztrácí lesk i finská inovativní ekonomika. Podle mého názoru je to však pouze dočasný jev. I když už Nokia není globální jednička v oblasti mobilních telekomunikací, a zřejmě už ani nikdy nebude, Finsko zůstane na špici inovativnosti a modernosti v Evropské unii.

Francie: Donedávna druhý motor EU vedle Německa. Během posledních pěti, šesti let, od nástupu finanční a dluhové krize v roce 2008, se tento motor zadrhává. Evropa už není tažena dvěma plnohodnotnými, stejně silnými hráči. Francouzi v pomyslném tandemu zřetelně ztrácejí dech kvůli své méně konkurenceschopné ekonomice.

Irsko: Tygr jako před deseti, patnácti lety to už není. Je ale jasným důkazem, že se vyplatí zachraňovat problémové státy eurozóny, pokud tedy tyto státy a jejich občané mají dostatek vůle a snahy se s problémy poprat. Irsko kvůli bankovní krizi mělo velké starosti. Ostatní členové eurozóny mu pomohli a zemi naordinovali úsporný program a reformy. Irové je plnili, a proto se stali prvním státem, který se odrazil ode dna. Ne hned, ale třeba za deset, dvacet let proto Irsko bude opět patřit mezi tygry.

Itálie: Klíč k budoucnosti celé eurozóny. Jde o třetí největší ekonomiku evropské měnové unie, která je zároveň po Řecku druhá nejzadluženější v poměru k HDP; z hlediska absolutního dluhu pomyslný žebříček vede. Vedle vysokého dluhu má dlouhodobé problémy s nízkou konkurenceschopností. To se projevuje v nepřesvědčivém vývoji HDP, který stagnuje nebo klesá, a když už roste, tak hlemýždím tempem. Pokud Italové nepřijmou reformy s cílem zvýšit konkurenceschopnost svých podniků, potažmo celé země, tak se podobně, jako se nyní bavíme o Řecku, můžeme za pár let bavit o Itálii.

Lucembursko: Zakládající člen EU. Před rozšířením v roce 2004 nejmenší stát, který nicméně ukazuje, že malé země, pokud jsou politicky aktivní a mají zajímavé politiky, nemusejí hrát v Evropě druhé housle. Příkladem je současný předseda Evropské komise Juncker, bývalý lucemburský premiér a ministr financí. Lucembursko je zároveň podle HDP na hlavu nejsilnějším státem EU.

Německo: Evropský tahoun číslo jedna z hlediska politiky i ekonomiky. Přitom se o něm ještě na přelomu milénia mluvilo jako o nemocném muži Evropy. Díky reformám pracovního trhu a také díky euru, které je slabší, než by byla samostatná německá měna, jeho ekonomika šlape. Němci dokonce v době, kdy je polovina jižního křídla eurozóny navázána na různé ozdravné balíčky a bez pomoci ostatních států by možná v posledních letech zkrachovala, vykazují přebytek rozpočtu.

Nizozemsko: Společně s Německem a Rakouskem jádro Evropské unie a do jisté míry tahoun ekonomického růstu. Země, která – pokud by se euro rozpadlo na severní a jižní křídlo – bude bezpochyby patřit na sever. Nizozemsko je liberální země s přinejmenším na evropské poměry liberalizovanou ekonomikou. I proto patří k nejsilnějším hráčům v EU.

Portugalsko: Příklad země, která členství v EU mohla využít lépe. Po Řecku a Irsku šlo o třetí zemi, která musela být zachraňována před bankrotem ostatními státy unie a Mezinárodním měnovým fondem. Občas se říká, že jde o Řecko v menším, že se tamní problémy těm řeckým podobají, jen jsou o řád nebo o dva menší. S tím lze souhlasit, ale Portugalsko rozhodně není na takové cestě, jakou nastoupilo Řecko. Naopak, Portugalsko má solidní naději, že podobně jako Irsko nakonec vybředne ze svých hospodářských problémů.

Rakousko: Jádro Evropské unie a zakládající člen eurozóny. Pokud se jednoho dne bude eurozóna štěpit na sever a jih, Rakousko bude určitě členem severního eura. Z hlediska HDP na osobu jedna ze tří nejvyspělejších zemí v unii.

Řecko: Zemička, která se na HDP EU podílí asi 2 %. Mezinárodní analytiky, investory a politiky ale zaměstnává mnohem více, než by tomu odpovídalo. Nejde o úplně ztracený případ, ale problémy tamního hospodářství jsou opravdu velké. Řekové přitom v posledních volbách dali jasně najevo, že je prostě nechtějí řešit dlouhou a bolestivou cestou, ale zkratkami. A podobné zkratky tak úplně nefungují. Proto by asi nebylo překvapením, kdyby se Řecko stalo prvním státem, který opustí eurozónu.

Spojené království: Pokud v nadcházejících volbách zvítězí David Cameron, dojde zřejmě v roce 2017 k referendu o setrvání země v EU. Britové si musejí uvědomit, že se píše rok 2015, ne 1915, a jejich země není světovou ekonomickou a politickou mocností číslo jedna. Globální agendu může určovat prostřednictvím EU, ne jako samostatná země, která je v porovnání s giganty, jako jsou Čína, Indie, Brazílie, Rusko a další, prostě malým hráčem. Na odchod z EU by tedy Británie doplatila, podobně jako by na něj doplatily některé další státy EU včetně Česka, z jejichž pohledu je dobré, že je v Evropě silný advokát liberálních témat a odklonu od stále většího sociálního státu.

Španělsko: Čtvrtá největší ekonomika eurozóny a země, která je kvůli svým bankám klientem mezinárodních záchranných mechanismů. Bez nich by už před několika lety zkrachovala. Ukazuje se nicméně, že záchrana Španělska dávala smysl – země se odráží ode dna, v letošním roce se čeká růst HDP. Pozitivní také je, že se ve Španělsku, které trpí nejvyšší mírou nezaměstnanosti v EU (s výjimkou Řecka), počty lidí bez práce snižují. Pokud si to tedy země nepokazí politickými problémy, mezi něž patří úvahy o samostatnosti Katalánska či flirtování s populismem podobným tomu řeckému, z problémů vybředne a zůstane pevnou součástí eurozóny.

Švédsko: Ekonomika skandinávského typu, možná zosobnění tohoto typu v rámci EU. Nemá euro, drží si korunu, ale kdyby chtěla, maastrichtská kritéria plní, takže přijmout euro může bez problémů. Se společnou měnou by se mu přitom žilo podobně dobře jako sousednímu Finsku nebo pobaltským zemím. Švédsko je ekonomika zaměřená na inovace, do EU přináší tlak na inovace a technologie.