Obchodníci z ČNB, ke strojům! Česká ekonomika se veze na vlně spotřebitelského optimismu
Česká ekonomika vzrostla dle zveřejněných dat ČSÚ v posledním čtvrtletí minulého roku oproti čtvrtletí předcházejícímu o 0,4 %. Za celý rok 2014 přidala 2 %, což je nejlepší výsledek od roku 2011.
Největší měrou k růstu přispěla domácí poptávka, příspěvek domácností k růstu dosáhl 0,8 procentního bodu a byl nejvyšší od roku 2008 a příspěvek firem (fixních investic) s 1,2 procentního bodu byl nejvyšší od roku 2007. Zrcadlem silné poptávky je slabý příspěvek k růstu HDP ze strany čistého vývozu. Protože domácí poptávka je v malé a otevřené ekonomice výrazně dovozně náročná (čehož důsledkem je také například to, že přehřívání české ekonomiky lépe indikuje zhoršující se běžný účet než inflace), nepřekvapí, že příspěvek zahraničního obchodu byl poprvé od roku 2007 záporný (byť nejtěsnějším výsledkem -0,1 procentního bodu).
Proč se po anemických letech loni tak prudce zvedla domácí spotřeba? Efekt levnější ropy může vysvětlit jen část nárůstu spotřeby domácností, a to ve 3. a 4. čtvrtletí 2014 (kdy poptávka domácností oproti 3. čtvrtletí vzrostla o 1,2 %). Fakt, že poptávka domácností roste v podstatě od konce roku 2012, však ropa nevysvětlí. A jak ukazuje srovnání ČR a dalších zemí regionu, spotřebu domácností nenastartovala ani devizová intervence ČNB z listopadu 2013.
Skutečné důvody je potřeba hledat jinde. Jsou dva, jeden externí a jeden interní.
- Poté, co verbální zásah ECB v létě 2012 (Draghi a jeho "uděláme vše, co bude potřeba pro záchranu eura") odstartoval zlepšování situace na finančních trzích, které pozorujeme v podstatě dodnes, opadly obavy z neřízeného rozpadu eurozóny. To vedlo ke stabilizaci očekávání, zlepšení důvěry a stabilizaci evropské i české ekonomiky.
- V roce 2013 se v ČR rozpadla pravicová vláda a na její místo se i díky slibům ukončení nenáviděné fiskální restrikce dostala nová vláda. To byl další impulz pro růst důvěry, hlavně domácností. Ta tak z hlubokých červených hodnot (-30 v polovině roku 2012) vzrostla na 4,3 v lednu roku letošního, a dostala se tak na historicky druhou nejvyšší hodnotu (maximum bylo 4,5 v únoru a březnu 2007).
V posledním čtvrtletí navíc určitě pomohla nízká inflace. Co ale čekat v roce 2015? Zhruba to samé co loni – růst lehce přes 2 % tažený domácí poptávkou, vzhledem ke slabosti eura vůči dolaru očekáváme i urychlení růstu německého průmyslu, a tedy i jeho českého protějšku (a exportu). Poptávka domácností bude podporována jak vysokou důvěrou, tak letošní fiskální expanzí vlády (fiskální impulz vlády bude letos největší od roku 2009) a inflací, která se letos bude pohybovat kolem nuly.
Letošní výhled růstu českého HDP (2-2,5 %) sice stále není ani dohled předkrizových měr růstu, považme však, že se jedná o tempo, kterým loni rostla ekonomika americká. Za oceánem se přitom blíží zvyšování sazeb. Česká koruna se sice letos na 11leté maximum vůči euru určitě nedostane, její posílení na hodnoty, na nichž opět zaměstná obchodníky z ČNB, ale je ve hře.
