Americké firmy drží vysoké zisky. Jak je to možné, když je nezaměstnanost stále vysoká?
Klasická ekonomická teorie nás učí, že jsou mzdy méně pružné než ceny zboží a služeb, a to především směrem dolů. V případě recese je tedy pro firmy mnohem snazší snížit ceny svých výrobků a služeb než mzdy zaměstnanců. Tím se také snižují firemní zisky. Dochází k růstu nezaměstnanosti, která dále oslabí poptávku domácností. To je jasné a pochopitelné. Jak je tedy možné, že v době vysoké nezaměstnanosti a stagnující poptávky domácností v USA dochází k vysokým ziskům amerických firem?
Prasknutí bubliny cen nemovitostí zanechala mnoho amerických domácností v nezáviděníhodném stavu – lidé koupili domy za nafouknuté ceny na vrcholu cenové bubliny s minimální akontací. Cena domů klesla o desítky procent, ale výše dluhu zůstala stejná. Někteří mají vyšší dluh, než je cena domu, ve kterém bydlí.
Tato situace vede domácnosti k tomu, že více spoří a více splácejí své dluhy, a tedy i méně utrácejí.
To spolu s vysokou nezaměstnaností oslabuje domácí poptávku.
Na slabší poptávku zareagovaly firmy propouštěním a utlumením investic, protože mají nadbytečné kapacity. Jak je tedy možné, že jsou zisky firem tak vysoké?
Vysvětlení je překvapivé. Mzdy se staly pružnějšími než ceny výrobků a služeb a klesly více. Tím vzrostla produktivita práce a firmy si zachovaly vysoké zisky.
Firmy v USA zareagovaly okamžitě propouštěním zaměstnanců a nezaměstnanost se zdvojnásobila, stejně tak počet nedobrovolně pracujících na částečný úvazek.
Poptávka zatím neklesla natolik, aby přinutila firmy snížit ceny, firmy okamžitě propustily zaměstnance, čímž snížily náklady více, než klesly tržby. Tím si zachovaly vysoké ziskové marže.
To není dlouhodobě udržitelné – tím si firmy oslabují budoucí domácí poptávku a ceny a zisky budou muset poklesnout (pokud je nenahradí export, což zatím neplatí).
Firmy však své zisky neinvestují, protože poptávka je slabá a volné kapacity vysoké. Hromadí tedy cash a vyplácejí dividendy nebo vykupují své akcie. A protože firmy a domácnosti snižují své zadlužení a přestaly utrácet (investovat), tak na sebe vzal tuto odpovědnost stát, který začal utrácet peníze místo nich, aby zvedl ekonomiku. Tím však zvýšil svůj dluh. Je však jasné, že to není dlouhodobě udržitelné, protože tento státní dluh jednou budou muset stejně domácnosti a firmy zaplatit, ať už ve formě vyšších daní, nebo inflace. Zatím to ovšem funguje.
A tak navzdory teorii si firmy i přes vysokou nezaměstnanost a stagnující poptávku udržují vysokou ziskovost. Odhaduji, že tato situace by mohla trvat do doby, než začne snižovat svoje zadlužení stát, což asi nebude dříve než po prezidentských volbách v USA, které budou v listopadu 2012.
