Geopolitické vize exkluzivně na IW: Kdyby šlo sázet na budoucnost zemí, byla by Francie brutální SHORT

Mnozí ekonomové, investiční stratégové i politologové se shodují na tom, že se svět zítřka bude od toho, na co jsme zvyklí dnes, výrazně lišit, a to kvůli krizi, posilování významu rozvíjejících se ekonomik nebo třeba revolučnímu potenciálu nových technologií. Souhlasíte?

Je trochu zvláštní se nad něčím podobným pozastavovat, zítřek se ode dneška vždy liší. Každá dekáda přinese něco nového. Přesvědčení, že je dnešek jakýmsi výchozím bodem nebo normou pro to, jak bude vypadat zítřek, je ale nejspíše vlastní většině lidí. Podle mě ale chybně, svět se vždy bude vyvíjet a měnit.

Některé nastartované trendy ale mění samotnou podstatu věcí – mocenským uspořádáním na globální scéně počínaje, vítěznými obchodní modely mnoha sektorů konče. To může způsobit dramatický otřes, který se od kontinuální změny liší.

Nevím, zda změny budou dramatičtější než v minulosti. V podstatě z každé dekády lze vybrat dramatické události a okamžiky. V této souvislosti bych například zmínil vznik eurozóny. To byl výrazný systémový otřes, stejně jako bylo významné to, co následovalo. Předtím se navíc jednotlivé evropské ekonomiky snažily splnit kritéria pro přijetí eura, což mělo rovněž důsledky. Mimo Evropu začaly posilovat velké rozvíjející se země. Jsou současné změny významnější? Podle mě jsme jako lidé vždy přesvědčeni o tom, že to nejvýznamnější se děje právě teď, tak náš mozek zkrátka funguje.

Vycházejme tedy z vaší premisy, že sice nejsme na ve fázi epochální změny, ale že se věci prostě mění. Co konkrétně v této souvislosti sledujete, jaké události a trendy se podle vás podepíší pod to, jak svět zítřka, onen často diskutovaný nový normál, bude vypadat?

Těch věcí je mnoho. Jednou z nich je nabobtnávání rozvah domácností. Pozornost si také zaslouží rozdělování bohatství a to, že bohatství navázané na finanční aktiva se relativně zvyšuje, o čemž se nyní bouřlivě diskutuje. Podle mě ale nejde o nic nového. Je přece normální, že si půjčujeme a nakupujeme aktiva, která se časem zhodnotí. Stejně tak je běžné, že ti, kteří mají dost peněz na nákup aktiv, jsou časem bohatší než ti, kteří si něco podobného nemohou dovolit. Následně to ale ve společnosti i ekonomice způsobuje pnutí.

Právě toto pnutí během krize opakovaně vedlo k bouřím v ulicích amerických i evropských měst. Tehdy převážně šlo – a stále jde – o izolované a dočasné události. Nehrozí ale, že se v případě dalšího růstu nerovnosti dočkáme změny v podobě organizované, nadnárodní vlny, která by zvrátila současné pořádky smetla, nebo jimi alespoň výrazně zahýbala, jak varuje třeba Thomas Piketty?

Propast mezi bohatými a chudými je přirozenou funkcí toho, jak ekonomika funguje. Nedávno jsme byli svědky projevů nevole, jako bylo například hnutí Occupy, které zformovalo a zformulovalo odpor proti narůstající nerovnosti. Podle mě ale odpověď na vaši otázku do jisté míry závisí i na hospodářském cyklu. Je ale pravděpodobné, že s tím, jak se budou pomyslné nůžky rozevírat, bude nevraživost narůstat a lze se dočkat významnějších a zřejmě i násilnějších akcí. Země, které podstoupily nejtvrdší úsporné programy a jejichž ekonomiky na tom byly nejhůře, budou zřejmě dějištěm nejvýznamnějších turbulencí.

Pod jistým tlakem jsou kvůli rostoucí konkurenceschopnosti rozvíjejících se zemí v podstatě všechny takzvaně západní země. I proto například kanadský ekonom John Ralston Saul předpovídá, že globalizace zařadí zpátečku, že se jednotlivé země a mocenské bloky zavřou do sebe a na svých hranicích vystavějí ochranné bariéry. Jak pravděpodobné to je?

Ve stále větší míře si nekonkurujeme jen navzájem, ale i s mladými trhy, souhlasím. Propast mezi rozvinutými a mnohými rozvíjejícími se ekonomikami, která existovala, prostě zmizela. Rozvíjející se země vyrábějí stejné věci jako ty vyspělé. Zároveň se platy tamních zaměstnanců blíží těm na "západě". Svým způsobem tedy emerging markets ztrácejí část své konkurenční výhody, už se tam prostě nevyrábí jen proto, že je to levné. V důsledku toho se pohybujeme na jednom velkém trhu, kde přežijí jen konkurenceschopní. Ti si budou schopni platit sociální programy, které se vypořádají se zmíněnou nerovností ve společnosti; ti, kteří odpadnou, na to mít nebudou.

V poslední době se spekuluje o tom, kdo bude patřit do které skupiny. Investoři řeší, které země západu útok rozvíjejících se zemí ustojí, a kterým rychle rostoucím ekonomikám naopak možná dojde dech. Na koho byste si vsadil, a za koho nedal ruku do ohně?

Uspěje ten, kdo se snaží být globálně konkurenceschopný. Ti, kteří se snaží se uzavřít do sebe, kteří se snaží ochránit zájmy určitých skupin, budou mít problémy. To se týká některých jádrových nebo také "starých" zemí sjednocované Evropy. Dobrým příkladem je Francie, kde to v posledních několika měsících bylo potvrzeno hned několikrát. Došlo tam kupříkladu k divokým protestům proti Uberu, což je progresivní, vysoce konkurenceschopný systém bořící normy v sektoru, který je v mnoha zemích přeregulovaný. Ve Francii se kvůli tomu lidé začali bouřit, zapalovat auta a napadat řidiče. Francouzská policie jen přihlížela, korunu tomu ovšem nasadila vláda, která krátce poté Uber zakázala. To ukazuje, proč – pokud by šlo sázet na země, kdyby šlo nakupovat nebo prodávat zemi – by měl smysl brutální SHORT na Francii.

Kterým zemím naopak věříte, které by v případě možnosti sázek byly LONG? Patřily by mezi ně i Spojené státy, navzdory tomu, že přišly o pozici globálního hegemona a tomu, že jejich relativní politická i hospodářská dominance eroduje?

Vsadil bych na Spojené království, a ne kvůli tomu, že mám jeho znak na cestovních dokladech. Podle mě je na tom skutečně dobře, i když člověk musí brát v potaz spekulace o tom, zda i za pár let bude země vypadat tak jako dnes. Spojené státy na tom budou "vždy" dobře i navzdory tomu, že dělají takřka stejné množství špatných kroků jako dobrých; za všechny bych zmínil míru regulace, zejména ve finančním sektoru, která se na tamní ekonomice již podepisuje. V eurozóně jsou nyní úvěrové podmínky srovnatelné se Spojenými státy, což již podle intuice není správné. Amerika je místem, kde by vždy mělo být jednodušší dělat byznys a investovat, ale to již není pravda. I tak ale očekávám, že se USA bude nadále dařit.

V souvislosti s rozvíjejícími trhy se hodně mluvilo o skupině BRICS, během krize se pak objevily další zkratky skrývající mladé ekonomiky s velkým potenciálem, například MINT nebo Next 11. Které země se vám nyní líbí, protože sílí na solidních základech?

Hodně nadějí se aktuálně vkládá do Indie. Podle mě oprávněně, země opravdu vykročila správným směrem, jen se to s tou chválou trochu přehání. Může proto přijít jisté zklamání, ale určitě se dočkáme pozitiv, která přinese takzvaná Modinomika, tedy reformní politika premiéra Nárendry Módího. V souvislosti s Indií nesmíme zapomínat na to, že jde o ekonomiku, v níž každá rozumná reforma vyústí ve velké úspěchy, kde plody visí velice nízko.