Čínská cesta na západ pokračuje, na měnové války jsou na trhu větší experti
Čínská lidová banka (PBoC) zaskočila uprostřed léta hibernující měnové trhy ohlášením devalvace čínské měny. Posunutím kurzu vůči dolaru dolaru, kolem kterého může jüan oscilovat, spustila (na čínské poměry výrazné) oslabení jüanu. Proč nyní? Co Čína sleduje? Jedná se o první výstřel v nadcházející globální měnové válce?
Klíčovým a důležitějším než samotný posun kurzu, který se dostal na titulní strany novin a který velikostně není nikterak šokující, je jiný fakt – PBoC změnila mechanismus, jímž bude centrální parita (kurz, okolo kterého hodnota jüanu smí oscilovat o maximálně 2 % na denní bázi) stanovována. Doposud PBoC stanovovala paritu v podstatě libovolně a rozdíl mezi (hypoteticky) tržním kurzem a kurzem oktrojovaným se projevoval změnou devizových rezerv banky.
V podstatě nedělala nic jiného než například Švýcarská národní banka do ledna 2015, tedy bránila netržní kurz. Jediný rozdíl mezi SNB a PBoC je v tom, že PBoC stanovovala úroveň denně a v poslední době bránila kurz před oslabením (devizové rezervy PBoC v posledních čtvrtletích setrvale klesaly). Po změně však bude PBoC při stanovovaní parity brát v potaz tržní kurz předchozího dne. Teoreticky je tedy nyní možné, že měna bude oslabovat ad infinitum (teoreticky proto, že PBoC si i nyní ponechává možnost intervenovat, kdyby se jüan chtěl kompletně vymknout vládní kontrole).
Proč to Čína udělala právě nyní? Rezervy v tom roli nehrají, Čína jich má tolik, že by mohla jüan bránit léta. Spíše jen umně využila příhodnou situaci a zabila několik much jednou ranou. Kterých?
Zaprvé, vzpomeňme, jak donedávna politici (zejména američtí) bojovali za to, aby Čína nechala svou měnu plavat. Čekali, že následné posílení zmírní chronickou nerovnováhu mezi USA a Čínou. Krok PBoC tato vrata tržním silám pootevírá, akorát se to děje v době, kdy jüan nejspíše oslabí. Bude to však oslabení tržní, proti kterému nelze mnoho namítat, a to ani v době silného dolaru. Útoky proti čínskému "podhodnocovaní" měny v americké předvolební kampani tedy asi příliš k vidění nebudou.
Zadruhé, Čína chce dostat jüan do koše měn SDR ("zvláštní práva čerpání"), což je esoterická účetní (a rezervní) měna MMF. Pro Čínu jde hlavně o prestiž. Pokud PBoC neomezí nově nabytou svobodu jüanu jinak, požadavek flexibility a volné použitelnosti měny, který MMF na měnové kandidáty klade, bude snadněji vyslyšen. Dlouhodobým cílem Číny je navíc vyvázání se z vazby na dolar, čemuž tento krok pomáhá.
Zatřetí, z ekonomického hlediska je oslabení namístě a přichází vhod. Vzhledem k "měkkému" navázání na dolar a vyšší čínské inflaci než v eurozóně či USA jüan letos v reálném vyjádření proti koši měn posílil o více než 15 %. Výrazné zpomalení exportů (a průmyslu tvořícího přes 40 % ekonomiky) a růstu ekonomiky tak navzdory již proběhlému uvolnění měnových podmínek skrze sazby odůvodňuje uvolnění skrze kurz. Ano, bylo možné zachovat dosavadní režim a direktivně oslabit měnu o 15 %, takový netržní a nesystémový krok by však určitě vyvolal ostrou kritiku jak ze strany MMF, tak ze strany Evropy a USA. Tržní oslabení je "čisté".
Jedná se o nekalou měnovou válku? Ve srovnání s nedávno skončeným kvantitativním uvolňováním v USA a probíhajícími odkupy aktiv v eurozóně a vzhledem k tomu, že bez PBoC by jüan letos vůči dolaru bezpochyby po vzoru jiných měn oslabil, je to tvrzení, eufemisticky řečeno, nemístné. Čína neudělala nic jiného než další z kroků na své pomalé cestě k ekonomickému "pozápadnění se".
Aktuality
