Pravda o dvou japonských ztracených dekádách

Popravdě řečeno, japonský pokles sice vykazuje některé podobnosti s americkou ztracenou dekádou, ale příčina je odlišná. Zatímco v USA je původcem inflace, v Japonsku je neutěšivý růst funkcí deflace.

Povinný prodej dolarů

Abychom pochopili, co se stalo v Japonsku, musíme se nejprve vrátit do poloviny 80. let. Japonsku byla tehdy podstrčena smlouva Plaza Accord z roku 1985, která zavazovala pět států ke koordinovanému prodeji dolarů. Měla za úkol zastavit posilování dolaru vůči hlavním neamerickým měnám (tzn. německé marce a japonskému jenu). Japonsko vzalo toto ujednání vážně, což pro něj bylo kamenem úrazu a příčinou následné deflace.

Podle keynesiánců je deflace ztělesněnou brzdou hospodářského růstu. V případě Japonska však šlo o masivní zhodnocení měny, které tlačí na pokles všech cen, vymazává zisky a činí problémy dlužníkům.

Někdo se nyní určitě ohradí, že klesající ceny jsou přece příznivý jev spojený s rozvojem ekonomiky. To je jistě pravda, ale nezaměňujme snižování cen vyplývající ze zvýšené produktivity s měnově taženým poklesem celé cenové hladiny.

Vysvětleme si tento rozdíl na příkladu úspěšných IT firem. Společnostem Apple, Dell a Microsoft se daří snižovat náklady a prodávat na trhu dříve drahé produkty za nižší ceny. Pokud ceny některých výrobků klesají, ale sortiment se dále na základě požadavků spotřebitelů rozšiřuje, nejedná se o deflaci!

Dopady deflace

Stejně jako slabá měna tlačí nahoru cenovou hladinu, deflace ji sráží dolů. Má také velmi negativní dopad na podnikání, protože obchodníci utrží za své výrobky méně, přičemž se dluhová služba u dříve přijatých úvěrů vlivem zhodnocování domácí měny prodražuje. Jak deflace vymazává zisky, si ukážeme na příkladu:

Vezmeme si úvěr na nákup ropy za 100 USD za barel s úmyslem prodat na trhu za aktuální cenu 112 USD. Když zůstane cena stabilní, inkasujeme očekávaný zisk 12 USD z každého barelu. Pokud však americká měna zhodnotí, cena ropy klesne pod 100 USD. To má za důsledek vymazání zisků. Dojde-li k výraznějšímu posílení měny, mohou se podniky dostat do vážných problémů.

Pro Japonsko jako celek, sužované deflací, bylo jediné štěstí, že se netopilo v dluzích. Avšak u některých japonských společností, které zadluženy byly, deflace nejenže vymazala zisky, ale i způsobila insolvenci.

Problém pro firmy

V reakci na deflaci způsobenou setrvalým posilováním jenu pak byly japonské firmy v delším horizontu značně zdrženlivé, co se týče úvěrů na investice. Žádný racionální člověk by si nevzal úvěr na potenciální růst své firmy, kdyby měl jistotu, že se jeho splácení bude každým dnem prodražovat. Japonská deflace tak představovala skutečnou brzdu ekonomického růstu.

A stejně jako inflace (znehodnocení peněz) vede k nesprávné alokaci kapitálu směrem k "tvrdým" aktivům nejméně náchylným na ztrátu hodnoty, způsobuje deflace opačný případ - hotovostní úspory jsou upřednostňovány před zlatem a ostatními komoditami.

Na konci 90. let získaly internetové firmy jako Webvan, eToys, Globe.com a další díky deflačním tlakům posilujícího dolaru značné množství kapitálu. Došlo k nesprávně alokaci, kde však zafungovala "neviditelná ruka trhu" tím, že technologická bublina praskla, neefektivní firmy padly a trhy se záhy samy "vyčistily". Proto byla americká recese v letech 2000 až 2001 tak krátká. Na rozdíl od toho v Japonsku by politické špičky nedovolily trhu zlikvidovat řadu bank a podniků, které posilující jen činil po dlouhou dobu atraktivními pro investory. Celosvětová krize od roku 2008 udržovaná neochotou zbavit se neefektivních společností je podobný případ a odsuzuje Spojené státy k devalvační politice poslední dekády.

Může za to Amerika

Japonské ztracené dekády způsobil rozsáhlý monetární omyl zosnovaný americkými protekcionistickými politiky. Následné prohloubení jeho negativních důsledků pak měla na svědomí japonská averze k selhání a přemístění vzácného lidského, finančního i hmotného kapitálu k efektivnějšímu využití.

Mělo by z toho plynout poučení pro každého, nehledě na to, zda je špatná alokace kapitálu udržována pomocí silné, nebo naopak slabé měny.

Zastánci toho, že jsou japonské ztracené dekády mýtus, se opírají o chybnou definici ekonomického růstu. Ekonomický růst není synonymum pro produkci zboží a služeb (bývalý Sovětský svaz také produkoval ostošest). Takový výklad nebere v úvahu výnosy z vynaloženého kapitálu.

Japonské podniky během ztracených dekád bezpochyby vyprodukovaly obrovské množství zboží a služeb, ovšem ne způsobem, který by zaujal trhy.

Taktéž výkonnost japonského akciového indexu Nikkei vysvětluje mnohé. Na konci 80. let prolomil dosavadní maxima na hranici 39 000, postupně klesal a aktuální hodnota se pohybuje okolo 10 000. Akciové trhy se mohou mýlit krátkodobě, ale lze zpochybnit setrvalý trend trvající přes dvě desetiletí?

Nikkei je vysvědčením pro japonskou ekonomiku, 76% pokles od konce 80. let vyvrací všechny přetrvávající pochyby o tom, zda byly dvě ztracené japonské dekády opravdu ztracené.

Aktuální vývoj indexu Nikkei 225 sledujte zde

Zdroj: Forbes