Proč jsou správci indexových fondů takoví alibisté?

Když v roce 1976 Jack Bogle, zakladatel společnosti Vanguard, představil první indexový fond, málokdo předpovídal revoluci v investování. Po roce 2008, kdy finanční krize negativně ovlivnila důchodové účty milionů Američanů, začalo mnoho investorů přesouvat peníze z aktivně spravovaných akciových fondů do indexových nástrojů. Změna myšlení, kdy snahu o překonávání indexů vyměnili za minimální poplatky, vedla k tomu, že z jednoho bilionu dolarů, které spravovaly indexové fondy před krizí, bylo letos v srpnu již 4,27 bilionu dolarů. Podle společnosti Morningstar to bylo dokonce mírně více, než měly ve správě aktivně řízené akciové fondy (4,25 bilionu).

Nevyužitá síla

Velkým společnostem, jako jsou BlackRock, Vanguard nebo State Street Group, spravujícím velkou část prostředků v indexových fondech, to dává sílu ovlivňovat rozhodnutí managementů firem, jejichž akcie mají v držení, ve prospěch investorů. Ve skutečnosti ale dělají přesný opak.

Společnost Proxy Insight zpracovala pro agenturu Reuters analýzu hlasování v zastoupení (proxy voting) na valných hromadách 300 nejhůře fungujících společností, jejichž akcie jsou zahrnuty v indexu Russell 3000. Ukázala na až zarážející oddanost velkých investičních firem managementům společností, i když se hlasovalo o vysloveně špatných rozhodnutích managementů, třeba o výplatách zbytečně velkých odměn a bonusů ředitelům a podobně.

Ve finančním roce končícím 30. června 2019 hlasovala společnost BlackRock v zastoupení z 93 % v souladu s managementy, u Vanguardu to bylo 91 % a v případě State Street 84 %. Podle studie tyto investiční společnosti podporovaly managementy nejhorších firem prakticky stejně, jako podporovaly rozhodnutí vedení ostatních, lépe fungujících firem.

"Pokud mají informovaní a zodpovědní investoři hrát důležitou roli v procesu ukáznění managementů firem, růst obliby indexového investování znamená velký problém," říká Dorothy Lundová, profesorka práva na Gould School of Law na univerzitě v Jižní Karolíně a autorka několika studií o corporate governance.

Aktivní správci také běžně podporují management, ale historii jejich hlasování v zastoupení se se správci indexových fondů nelze srovnávat. Manažeři aktivních fondů zpravidla vyjadřují nespokojenost prodejem cenných papírů nebo jejich ignorováním. Indexové fondy však již ze své podstaty tento přístup nemohou využívat. Jsou nucené držet všechny tituly z daného indexu, který kopírují, ať je jejich kvalita jakákoli.

Dobré vztahy jsou základ

Právě hlasování v zastoupení je jejich pákou, jak donutit společnosti k tomu, aby se chovaly v zájmu investorů. Jenže samotné investiční společnosti nemají zájem překonávat indexy, a nemají navíc ani žádný finanční důvod motivovat společnosti z indexů k lepšímu vedení. Jejich byznys model je podle Lundové založen na získávání nových klientů příslibem nulových poplatků, přičemž velké firmy z indexů jsou ty, které zároveň svým zaměstnancům nabízejí indexové fondy v rámci důchodových programů. A tak se správcovské společnosti k firmám z indexů, které kopírují, chovají spíše jako ke klientům. "Problém navíc poroste s tím, jak bude do indexových fondů téct více peněz," míní Lundová.

Samotné správcovské společnosti tvrdí, že roli kontrolorů, kterou historicky investiční společnosti zastávají, berou vážně, ale proxy voting není jediný způsob. Spíše preferují řešení problémů osobně a se zřetelem na dlouhodobě dobré vztahy. Udržování takových vztahů pak vede k tomu, že velké investiční společnosti téměř nikdy nehlasují například proti navyšování odměn a bonusů pro vedení firem.

BlackRock v roce 2018 hlasovala proti takovým návrhům pouze ve 3 % případů, Vanguard v 5 % a State Street v 9 %. Zajímavé je srovnání s největšími americkými důchodovými fondy. California Public Employees’ Retirement System, který spravuje majetek v objemu 378 miliard dolarů, hlasoval proti dodatečným odměnám pro šéfy firem ve svém portfoliu v 27 % případů. Další fond, Florida State Board of Administration, hlasoval proti navyšování manažerských kompenzací dokonce v 64 % případů.

Bonusy

Aktivističtí investoři upozorňují na to, že právě pasivní přístup velkých investičních společností je důvodem, proč přetrvávají nepopulární firemní praktiky, jako je zmíněné odměňování managementů. Medián odměny pro generální ředitele vzrostl v pětistovce největších firem od roku 2014 o 25 % z 9,7 milionu dolarů na 12,1 milionu dolarů. Ano, ročně.

"Všechny hlasy mají smysl," říká Tim Brennan ze společnosti Unitarian Universalist Association. "Dokud alespoň třetina investorů nebude hlasovat proti nesmyslným odměnám, šéfové firem nebudou o tomto problému vůbec diskutovat." Simiso Nzima ze společnosti CalPERS tvrdí, že kdyby byli investoři kritičtější, mohlo by v tomto směru dojít k posunu. "Rozhovory se společnostmi na toto téma na soukromých setkáních nemají smysl," míní.

A problémem, kvůli kterému je změna v hlasování investičních společností málo pravděpodobná, je nakonec i nedostatek lidí, kteří by to dělali. Firmy nabízející indexové nástroje totiž vzhledem k nulovým poplatkům nemohou (a ani nemusejí) platit velká analytická oddělení, jako to dělají aktivní správci. Například BlackRock má 45 lidí, kteří mají na starosti proxy voting. Ročně by tato skupina měla teoreticky zvládnout okolo 16 tisíc valných hromad a dalších firemních setkání s investory, což nelze zvládnout ani teoreticky.

Zdroj: Reuters