Zacíleno na fundament: Hodnotové tituly jako generační příležitost

Investoři nyní ve velkém investují do akcií prostřednictvím indexových fondů a ETF, čímž sice šetří na poplatcích a mají jistotu, že na tom nebudou hůře než většina ostatních, zároveň však omezují své možnosti investování do titulů, které zrovna nejsou v módě, ale jsou třeba i velice zajímavě oceněné. Společnost Research Affiliates i proto přišla s indexovými nástroji, které nazvala fundamentální indexy (jsou dostupné jako ETF). Ty mohou být dobrou alternativou k tradičním indexovým fondům a ETF.

Problémem tradičních pasivních indexových nástrojů je to, že vycházejí z indexů vážených na základě tržní kapitalizace. To znamená, že čím více je titul nadhodnocen, tím má v indexu větší váhu (a naopak). Systematicky pak investoři do takových indexů dělají pravý opak toho, o co se pokoušejí hodnotoví investoři jako Warren Buffett při omezování rizika a maximalizaci zisků. Pasivní investoři tak podle Roba Arnotta, zakladatele Research Affiliates, vlastně následují růst a vzdávají se hodnoty.

Dalším problémem je to, že indexové fondy nemohou efektivně alokovat prostředky do firem, které mají malý počet akcií obchodovaných na trhu (free float). V roce 2005 tak indexy začaly upravovat svá složení, čehož výsledkem je to, že společnosti s velkým podílem akcií držených insidery jsou dlouhodobě podvážené, zatímco ty, které mají na trhu dostatek dostupných akcií, bývají nadvážené. Když tedy insideři nakupují akcie, titul je stále více podvažován v indexovém fondu, a když insideři prodávají, je nadvažován. A to je opět v rozporu s tím, jak by se choval hodnotový investor.

Fundamentální indexové fondy mají váhu jednotlivých titulů jinou než klasické indexové nástroje. Nabízejí tak mnohem efektivnější a logičtější přístup k pasivnímu investování. V tabulce jsou shrnuty rozdíly vah u deseti největších pozic klasických a fundamentálních indexů.

Například firmy jako Alphabet, Amazon a Facebook se ve fundamentálním indexu nedostaly ani do první desítky, protože podle vylepšené metodiky negenerují dostatečné tržby a peněžní toky. ExxonMobil a Chevron se naopak neobjevují v tradiční první desítce, protože nejsou mezi investory nyní v oblibě, ačkoli je jejich fundamenty kvalifikují mezi nejlepší firmy.

Pokud bychom něco podobného udělali v rámci celého trhu, dostali bychom se v ukazateli P/E z hodnoty nad 20 na necelých 17. Pro hodnotové investory, kteří znají pojem jako margin of safety, to znamená, že index s nižším P/E poskytuje větší ochranu při propadech a má větší potenciál růstu.

Pokud bychom to aplikovali i na ostatní trhy, například ty rozvíjející, tak by to bylo ještě zajímavější. Emerging markets jsou v porovnání s americkými akciemi poměrně zajímavě oceněny, při využití fundamentálního přístupu by mohly být ještě atraktivnější.

Je pravda, že jakkoli vypadají portfolia fundamentálních indexů lépe než ta tradičních fondů a ETF, neznamená to, že v případě medvědího trendu nebudou padat. Ale již to, že kladou důraz na fundamentálně lépe oceněné tituly, by mohlo vést k tomu, že ztráty těchto nástrojů budou menší než u tradičních indexů sestavených podle tržní kapitalizace a počtu akcií dostupných na trhu. I malý rozdíl nakonec může ochránit investora od toho, aby začal panikařit v tu nejnevhodnější chvíli.

Zdroj: thefelderreport.com