Investice: Zamáčkněte slzu, volný trh je minulostí
Volný trh již dávno není realitou. Rizika jsou opticky snižována regulací a umně maskována finančními institucemi. Výhodnost investičních příležitostí ovšem ovlivňují také daně - z nevýhodných investic dělají výhodnější, výhodné dokáží zlikvidovat.
Životním prostředím bohatství jsou trhy. Pokud bohatství vzniká z práce a jejích forem, jediným generátorem, kde se může zrodit ve své reálné podobě, je trh, tedy místo směny jedněch statků za statky jiné. Zde se pozná, nakolik nabízené statky najdou odezvu u těch, kdo nabízejí statky jiné. Bez této směny není možná akumulace bohatství. Bez směny má každý pouze to, co si sám vyrobí.
Trhy však nefungují ve vzduchoprázdnu, nepůsobí v prostředí, které by bylo naprosto čisté a ideálně uspořádané – trhy jsou naopak ovlivňovány řadou aspektů či institucí, které s těmito trhy nemají přímou souvislost, ale které je regulují nebo ovlivňují. Do první skupiny patří především burzovní komise nebo jiné regulatorní orgány.
Trhy jsou regulovány ze dvou důvodů. Ten první je racionální. Trh by měl být pro všechny stejný a dávat stejné šance. To značí, že musí existovat určitý souhrn pravidel, kterým se účastníci trhu podrobí (povětšinou pod hrozbou "vyřazení" z trhu). Druhým důvodem je potlačení investorských rizik, a to je iracionální důvod.
Riziko je investorova věc
Především, rizika jsou problém investora. Co je do nich organizátorovi trhu nebo státu nebo komukoli jinému kromě investora? Avšak současný svět je vysoce regulovaný a je založený na tom, že stát (který deleguje své uzákoněné regulační pravomoci na jiné subjekty) jednoznačně přejímá odpovědnost za podobu trhů a za to, že tyto trhy jsou "bezpečnější" pro široké investorské vrstvy.
V současnosti si již pouze těžko dokážeme představit, že by se vrátila doba, kdy byl každý zodpovědný opravdu jen za sebe a kdy podlehnout klamavé reklamě znamenalo opravdu přijít o peníze. V jistém směru je současný svět opravdu daleko bezpečnější, minimálně tak vypadá - avšak reálně to samozřejmě není pravda.
Stará dobrá jednoduchá rizika se stala daleko složitějšími. Nynější produkty sice odpovídají všem možným složitým pravidlům, avšak reálně nejsou určitě o mnoho jistější než nabídky, které přinášel svět podstatně méně regulovaný.
Pokud se odpoutáme od roviny regulační, je zde ještě druhá, která působí na trhy. To jsou rozhodnutí vlád, politických reprezentací a dalších institucí, jež více nebo méně ovlivňují trhy. Jde například o rozhodnutí privatizační, o různá rozhodnutí z fiskální oblasti, daňové změny, kroky umožňující nebo naopak ztěžující daňovou optimalizaci, podporu některých oborů, rozpočtové priority, investiční činnost státu a mnoho dalších věcí. Pochopitelně do této oblasti patří i činnost národních bank.
Jak je vidno, představa trhu jako místa, kde rozhoduje opravdu pouze nabídka a poptávka, je již překonaná. Je to sice škoda, ale realita moderních společností je taková.
Trhy mají relativně jednoduché dělení a na jejich struktuře není vlastně nic složitého. Máme trhy, kde se obchoduje s krátkými papíry, a trhy, na nichž probíhají směny papírů středně- či dlouhodobých nebo papírů bez omezení, například akcií. To hovoříme o investičních instrumentech.
Zvláštní kapitolou jsou trhy komoditní a pro ně typické termínované obchody. Jsou také mnohé jiné trhy, které mají své specifické vlastnosti – například trh s realitami.
Velmi podstatným faktorem života trhů jsou daňové podmínky. Jejich nastavení může některé produkty výrazně zvýhodňovat a dělat je investorsky neobyčejně zajímavými, jiné naopak odsunout zcela na okraj zájmu, nebo dokonce jejich existenci naprosto znemožnit.
