Český portfoliomanažer: První milion eur na vyzkoušení obchodního systému nám dali akademici

Podílový fond, který vedete, je fond fondů řízený pomocí kvantitativního asset managementu. Co si pod tím může obyčejný smrtelník představit?

V nejobecnější rovině je možné náš způsob správy majetku klientů popsat jako investování bez emocí. Zásadní úlohu totiž místo lidského rozhodování sehrávají počítačové modely, které vyhodnocují obrovské množství vstupních dat o dění na trzích a samy určují, jak by měla být ideální struktura portfolia. Snažíme se tedy maximálně omezit vliv lidského rozhodování, nepodléhat stádním náladám, kterým propadají individuální investoři.

Takže zatímco trhy panikaří, vaše počítače cítí příležitost?

Přesně tak. Naše systémy neustále porovnávají poměr výnosů a rizika a hledají, kam bychom měli uložit peníze klientů.

Proč vlastně fungujete jako fond fondů – místo konkrétních akcií, dluhopisů či komodit nakupujete již předpřipravené balíčky? Vyplatí se vám to? Nebylo by lepší, kdybyste si optimální složení portfolia nastavovali sami?

Ne. Naše společnost je velmi silná v alokaci aktiv a v identifikaci trendů; víme, jak do jakých sektorů a regionů investovat ve správný čas a jaké portfoliomanažery k tomu využít. Jsme ovšem příliš malí na to, abychom si mohli sami fundamentálně zanalyzovat všechny světové akcie, kterých je jenom v indexu MSCI AC World 2 430. To bychom museli mít zástupy analytiků. A ty bychom samozřejmě museli náležitě zaplatit.

Volíme proto jiný přístup. Kromě jednotlivých sektorů velmi pečlivě sledujeme výkonnost jednotlivých portfoliomanažerů a mezi nimi vybíráme ty nejlepší specialisty na dané trhy. Těm pak svěřujeme do správy prostředky svých klientů.

Dokážete svůj model představit tak, aby to pochopila většina čtenářů? S kolika pracuje proměnnými, na jakém principu funguje a podobně?

Náš model pro alokaci portfolia určitě nepatří mezi ty nejkomplikovanější. Je sice obrovsky komplexní, ale existují i složitější modely. Pracujeme na základě upraveného Blackova-Littermanova modelu, který vznikl na začátku 90. let a je přístupný všem. V čisté podobě ovšem jde pouze o všeobecnou definici výpočtu asset alokace. Prakticky využitelným se tento model stává ve chvíli, kdy ho nakrmíte specifickými daty. V tu chvíli vám dokáže vyhodnotit korelace mezi jednotlivými segmenty – řekne vám, jak změna ovlivní vývoj v jiném segmentu. Bude klesat, nebo poroste? Zároveň velmi pečlivě sledujeme relativní sílu jednotlivých segmentů a regionů a vůči indexu MSCI World.

Ačkoli váš systém funguje automaticky, bez zásahu lidské ruky, programy přece jen píší lidé, kteří si mohou snadno poplést velké "C" s malým "c", a nenávratná chyba za desítky milionů eur je na světě. Jak se tomu snažíte zabránit?

Zkušeností a neustálým testováním. Já osobně vyvíjím kvantitativní modely pro obchodování už deset let. Začal jsem už během studií na vysoké škole, kdy nás s kolegy oslovil jeden významný rakouský asset manažer, zda bychom dokázali převést teoretické koncepty z akademické sféry do byznysu. Abychom své teorie otestovali v praxi, dostali jsme od něj reálný účet s jedním milionem eur.

To vám opravdu někdo poskytl milion eur "na hraní"?!

Ano. Donorem byl Peter Pühringer z ZZ Vermögensverwaltung GmbH. Jeho motivace ovšem samozřejmě nebyla nezištná. Chtěl na základě univerzitních poznatků získaných pod vedením našich profesorů zefektivnit výkonnost prostředků, které sám spravoval. Přestože má ve správě stovky milionů eur, rozhodně nešlo o nevýznamnou sumu.

Takové propojení akademické sféry s byznysem v Česku právě obvyklé není. Jakou univerzitu jste navštěvoval?

Betriebswirtschaftszentrum, což je ekonomická část Vídeňské univerzity. Po ukončení studií jsem dostal šanci své znalosti dál rozvíjet v privátní sféře ve společnosti C-QUADRAT, která právě opouštěla klasický model investování založený na kopírování výkonu trhu (benchmark) a přecházela na aktivní správu vložených prostředků. A už jsem tam zůstal.

Modely pro kvantitativní obchodování tedy vyvíjíte už dlouho. Jak ovšem probíhá ono testování, jestli všechno šlape, jak má?

Proces má několik fází, v první fázi systém testujeme na historických datech. Protože víme, jak to celé dopadlo, můžeme si takto relativně snadno ověřit, zda je model opravdu efektivní a dělá, co by měl. Pokud vše funguje, propojíme model s fiktivním účtem a sledujeme jeho současnou výkonnost. A když se mu dostatečně dlouho daří i v reálném čase, nasadíme ho do ostrého provozu. V praxi však provádíme jen drobné úpravy na jednom již funkčním modelu, který se snažíme stále zefektivňovat a zvyšovat jeho výkonnost.

Probíhá automaticky také výběr jednotlivých portfoliomanažerů?

Ne, to je jediná část procesu, do které zasahuje lidský prvek. Matematický model nám řekne, do jakého sektoru budeme investovat, ale my vybíráme, prostřednictvím koho se tak stane. Pokud nám systém vyhodnotí jako zajímavý americký akciový trh, vstupuje do hry odborník na americké fondy, který denně komunikuje s velkými hráči na trhu, jako jsou na příklad DWS Investments, Franklin Templeton, BNP Paribas, Threadneedle a další. Z toho balíku pak vybereme ty nejvhodnější kandidáty. Nikoli střelce, kteří pracují s velkou mírou rizika, ale ty, kteří dlouhodobě vykazují stabilní výsledky.

Speciál IW: HFT - vysokofrekvenční počítačové obchodování

Jak se do koncové ceny vašeho fondu promítají různě nastavené poplatky různých fondů, do kterých investujete?

Ano, každý portfoliomanažer si za svou práci nárokuje určité poplatky. My si ovšem vybíráme manažery, kteří i po započtení poplatků porážejí daný index. Manažer si tedy již vydělal na svou odměnu: a to jsou přesně ti manažeři, s jejichž pomocí investujeme.

Daří se vám porážet klasické bachmarkové fondy? Jak si vedete v porovnání s konkurencí?

Posledních pět let pro nás bylo velmi úspěšných, protože dokážeme efektivně předcházet ztrátám v časech, kdy trhy klesají. Díky tomu pak máme dostatek kapitálu, abychom se mohli podílet na oživení, které následuje. Zatímco trhy klesají často o desítky procent, my jsme schopni ohraničit ztrátu zhruba okolo 15 až 20 procent. A jakmile krize skončí, je cílem plně participovat na následném růstu. A to jsou již zajímavá čísla.

Proto nám vyhovuje větší dynamika trhů. Pokud se trh dlouhodobě pohybuje přibližně na stejných číslech bez výrazných výkyvů, tak se samozřejmě stává, že jsme pod výkonností klasického benchmarkového fondu. Další výhodou naší správy je, že nemáme nijak fixně nastavenou distribuci portfolia do jednotlivých sektorů, a jsme tedy velmi dynamičtí. Pokud trhy rostou, nemáme problém alokovat 50 až 60 procent prostředků na příklad do emerging markets, jako jsou Čína, Indie, východní Evropa a podobně, které rostou rychleji než trhy klasické.

Jak se systém vyrovnává s černými labutěmi, nenadálými neočekávánými událostmi, na něž se z logiky věci nemůže připravit?

Zatímco komplexní vyhodnocení a případnou změnu sektorů a odvětví, do nichž ukládáme prostředky klientů, provádíme jednou týdne vždy v pátek, systém je naučený, aby, kdykoli nastane nějaký zásadní zlom na trzích, zabránil ztrátám klientů. V rámci asset allocation můžeme snížit akciovou část na minimum a investovat do dluhopisů a hotovosti nebo se nákupem futures kontraktů, tedy jakýchsi pojistek proti poklesu akciového trhu nebo sektoru, zajistit proti propadu.

Příští černá labuť pro světovou ekonomiku označena!

Takže pokud zaútočí izraelské letectvo na Írán nebo dojde k uzavření Hormuzského průlivu mezi Perským a Ománským zálivem a na trzích zavládne chaos,...

...náš systém se zajistí přes futures kontrakty na S&P či Eurostoxx 50 a čeká, co bude dál. Relativně často jde pouze o malé výkyvy, kdy se zbrklost nevyplácí. Klíčová pro nás proto nejsou krátkodobá rozhodnutí v řádu vteřin, ale střednědobé a dlouhodobé balancování portfolia. Tomu odpovídá i náš systém brzd, který je opět plně v kompetenci systému. Já jen kontroluji, zda vše běží, jak má, a zda mají naši brokeři správné informace.

Pokud to tedy trochu přeženu, vy vlastě pouze s kávou v ruce sledujete tok dat na monitoru a nic neděláte.

Vlastně ano (smích). V reálu to je ovšem samozřejmě jinak.