Znáte hodnotu svého (volného) času?
S určením hodnoty své práce lidé při vyjednávání o platových podmínkách až tak velký problém nemívají. Jakmile však dojde na volný čas, sazby se rozplývají, jako by ani minuty a hodiny žádnou cenu neměly. Volného času bychom si přitom měli vážit nade vše a podle toho s ním také nakládat.
Jeff Bezos v jednom z dopisů akcionářům vypočítával, kolik času dokáže Amazon lidem ušetřit. Zmínil, že 28 % objednávek lidé zvládnou vyřídit za méně než tři minuty a více než polovinu za méně než patnáct minut. Pokud bychom na cestu do kamenného obchodu a výběr zboží v něm počítali hodinu, dokázal by Amazon zákazníkům ve Spojených státech ušetřit při nakupování tři čtvrtiny času. V Česku by se jistě podobně vyznívajícími čísly mohly pochlubit například Alza, Mall, Rohlík, Košík nebo Pilulka.
Ben Carlson ze společnosti Ritholtz Wealth Management, jehož rodina loni na Amazonu udělala kolem 600 objednávek, připouští, že Amazon ne vždy dokáže nabídnout zboží nejlevněji, vysvětluje ovšem, že cena už není to jediné, o co jde. "Faktor, který lidé zohledňují stále více, je pohodlí. Když něco potřebujete, můžete si být jistí, že to na Amazonu seženete. Nemusíte tak objíždět jednotlivé obchody, hledat volné místo na parkovišti ani procházet uličkami v obchodě a čekat ve frontě u pokladny. Párkrát kliknete a máte vše, co potřebujete," říká.
"Někteří lidé mají problém s placením druhým za to, co zvládnou sami. Úhrada dopravy zboží, ať už v podobě předplatného, nebo v rámci jednotlivých zásilek, koupeného on-line je toho příkladem. Tato vnitřní překážka přitom podle mě vychází z toho, že si tito lidé nejsou schopni spočítat hodnotu času, který díky tomu ušetří," pokračuje Carlson.
"Pokud nerad pracuji na zahradě, proč bych se měl trápit sekáním trávníku? Vím o sobě, že nejsem dobrý v opravování věcí kolem domu. Kdybych se do oprav pouštěl, ztratil bych spoustu času, a navíc bych asi nakonec ani nic neopravil. Raději tak zaplatím někomu, kdo ví, co dělá. Zbavím se problému a zároveň se mohu věnovat tomu, co mě těší," říká.
"Když mi bylo kolem dvaceti, nic jsem neodmítal a všechno jsem si chtěl zařizovat sám. V práci i v osobním životě. Teď, když se blížím čtyřicítce, už ale na hodně nabídek říkám ne, protože chci více rozhodovat o tom, čemu svůj čas budu věnovat. A pokud mohu povinnosti, které mi nepřinášejí potěšení, přesunout za přijatelnou cenu na někoho jiného, neváhám," dodává.
Zdroj: A Wealth of Common Sense
