Evropská unie v roce 2021: Jak to celé dopadne?

Krize eurozóny vrcholí a politici mají nanejvýš pár týdnů na její řešení. Nehledě na zítřejší summit a aktuální trable se zkusme podívat na EU s nadhledem a odstupem. Jak budeme vnímat svoji krizovou současnost za deset let? Fiktivní esej může napovědět.

Arthur Charles Clarke předpovídal v románu 2001: Vesmírná odysea cestu k Saturnu. Měly ji společně uskutečnit Spojené státy a Sovětský svaz. Ve skutečnosti v onom roce žádná cesta k Saturnu neproběhla (bohužel) a Sovětský svaz již deset let neexistoval (naštěstí).

Předpovídat je těžké. Nyní je říjen 2021 – a co se odehrálo v evropských financích za posledních deset let, bylo v roce 2011 rovněž za hranicemi fantazie politiků, ekonomů a analytiků.

Tehdy se věřilo, že hrozí zánik eura. Obrovské finanční manévry byly prováděny s cílem "zachránit euro". Obrovský politický kapitál byl investován do této myšlenky. Ve jménu "záchrany eura" vznikaly plány na rozpočtovou federaci Evropské unie, na emise společných evropských dluhopisů, na vytváření záchranných fondů, zavádění nových daní a harmonizaci (tedy zvyšování) daní stávajících.

Skoro to vypadalo, že finanční krize přišla jako na zavolanou, aby podpořila argumenty zastánců stále těsnější federace. Budoucnost vypadala jasně: realizovat se může jeden ze dvou scénářů. Buď se členské země semknou, spojí síly (a hlavně rozpočty) a pod osvíceným vedením evropské federální vlády zachrání euro i prosperitu, nebo se euro rozpadne pod nájezdy barbarských spekulantů a Evropu stihne stejný osud jako po pádu Říma: chaos, války, úpadek a vznik desítek feudálních státečků.

Historie si vybrala ze dvou možností tu třetí. Navzdory neuvěřitelně silnému tlaku Francie a Bruselu nedošlo k založení evropské rozpočtové federace. Odpovědnějším zemím rychle došlo, že by trvale doplácely na ty méně odpovědné. Chudším zemím došlo neméně rychle, že by musely doplácet na ztráty bankéřů z bohatších zemí.

Na podzim 2011 nastal na Slovensku jistý rozruch, když vyšlo najevo, že se má tato země podílet na garancích za dluhy mnohem bohatšího Řecka. Ve skutečnosti byla "solidarita s Řeckem" jen marketingovým heslem pro důvěřivé. Podstatou v daném případě bylo, že Slovensku se uložilo za povinnost garantovat zisky ještě mnohem bohatších francouzských a německých bankéřů.

Střední a východní Evropa: Ekonomika připravena na krizi lépe než po Lehman Brothers

Rozpočtová federalizace Evropy byla ideálem Francie, odkud nikdy zcela nevyprchal napoleonský duch. Ani z Německa nevyprchali různí duchové, neboť během pohnutých let 2010 a 2011 začalo trvat na rozpočtové disciplíně a hrozit přísnými tresty. Ve skutečnosti mělo Německo kilogramy másla na hlavě jakožto země, která v roce 2003 začala společně s Francií porušovat rozpočtové kritérium Paktu růstu a stability. Pěkně bez sankcí.

Kde udělali soudruzi z EU chybu?

Němci dále udělali dvě základní chyby v úvaze. Kancléřka Merkelová a ministr financí Schäuble mylně předpokládali, že je evropská krize především krizí veřejných financí. Ve skutečnosti sice problémy ve státních rozpočtech byly příčinou krize v Řecku, ale například Irsko nebo Španělsko trpěly bankovní krizí. Tedy přílišným zadlužením v soukromé sféře. Portugalsko zase trpělo nízkou konkurenceschopností kvůli vysoké úrovni cen, mezd a nákladů. Žádný z těchto problémů nebyl řešitelný pouhým zavedením disciplíny veřejných financí.

Druhým velkým omylem Němců byl strach ze spekulantů. Angela Merkelová, Schäuble ani jiní oficiální činitelé z EU nerozuměli fungování finančních trhů.

Chybně se domnívali, že byla existence eura ohrožena spekulanty. Snažili se zastrašit trhy, které naopak potřebovaly uklidnit. Ve skutečnosti neexistoval mechanismus, kterým by spekulanti mohli "rozvrátit" eurozónu. Záchranný fond proti spekulantům, který na Slovensku svrhl vládu, byl úplně zbytečný. Pro zmírnění paniky by bývalo stačilo, aby Merkelová mlčela a nepřidělávala potíže. Na záchranu Řecka by původně stačilo pár set miliard eur; německá kancléřka však dokázala situaci zhoršit do té míry, že bylo potřeba mobilizovat tisíce miliard.

Daň z finančních transakcí, kterou EU zavedla od roku 2012, byla také namířena proti spekulantům. Politikům, kteří nechápali základy fungování finančního systému, nedošla jedna fatální věc. Obrovské objemy peněz, které se denně točí na mezibankovních trzích, nejsou především od toho, aby vydělávaly. Jejich úkolem je "vyrábět" likviditu. Bez ní se banky neobejdou, zejména západoevropské banky s obrovskými bilančními sumami.

I když sazba daně z finančních transakcí byla zdánlivě nepatrná, způsobila okamžité zamrznutí evropského finančního trhu. Nastala podobná situace jako po pádu Lehman Brothers na podzim 2008. Zhroucený mezibankovní trh musel být řadu měsíců suplován "umělým krevním oběhem", který zajistila Evropská centrální banka v součinnosti s americkým Federálním rezervním systémem.

"Eurolira" místo "euromarky"

Po další vlně finanční krize v roce 2012 začalo být zřejmé, že je ECB jedinou institucí, která je schopna něco řešit. Porušila sice všechny body své základní charty a všechna dogmata německé měnové ortodoxie, ale nakonec zachránila situaci. Nyní, v roce 2021, je v ekonomice eurozóny v oběhu 2,5násobek objemu peněz ve srovnání s rokem 2011 – ale za cenu poněkud vyšší inflace euro stále žije a funguje. Němci sice nečekali, že se euro stane "celoevropskou lirou" namísto "celoevropské marky", ale člověk míní, život mění.

Euro 1 a Euro 2: Rozpad eurozóny jako elegantní řešení?

V roce 2021 eurozóna stále žije v téměř původním složení. Vystoupit je nemožné, neboť oprávky způsobené změnou kurzů na zahraničních aktivech by okamžitě vyvolaly bankovní krizi v každé zemi, která by se o odchod pokusila. Mechanismus, který drží eurozónu pohromadě, je neuvěřitelně silný a má trvalý účinek. Proto Německo nezavedlo "novou marku", třebaže by tento krok byl populární u většiny veřejnosti.

Česká koruna získala již v roce 2011 punc bezpečné měny. Do roku 2021 se na tom nic nezměnilo. V roce 2011 se napůl žertem začalo psát o Česku jako o druhém Švýcarsku. O deset let později to přestal být vtip. Blok "neeurových" zemí, zahrnující i Skandinávii, Polsko a Británii, získal politickou váhu a stal se fungující protiváhou eurozóny.

Když je řeč o ostrovním království – v roce 2022 má být odhalen pomník George Sorose v centru Londýna. Podstavec sochy v nadživotní velikosti ponese nápis: "Zachránci libry věnuje vděčná Británie." Bez Sorosova spekulativního útoku by totiž Británie v roce 1992 nevystoupila z režimu ERM, za pár let by přijala euro a v roce 2009 by se zhroutila stejně jako Irsko. Více než devadesátiletý finančník to komentoval slovy: "V životě jsem hodně vydělal sázkami na události, které většina lidí nečekala. Toto jsem však neočekával ani já sám."

Tolik fiktivní třetí scénář. Jaký se odehraje doopravdy? Ten čtvrtý, samozřejmě.

Psáno pro MF Dnes

Ekonomika
Přestat sledovat
Eurozóna
Přestat sledovat
Přestat sledovat
26. 2. 2021 12:21
Česko v roce 2030: Moderní trendy člověka ze služeb hned tak nevytlačí, věří ekonom David Marek
Česká ekonomika
Přestat sledovat
Česká republika
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Přestat sledovat
25. 2. 2021 17:01
David Navrátil (Česká spořitelna): České zadlužení může být problém, výnosy dluhopisů ztrácejí v…
Česká ekonomika
Přestat sledovat
David Navrátil
Přestat sledovat
Expertní tržní výhledy
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
25. 2. 2021 21:31
ABCD investora: Tipy na výběr akcií (nejen) ve středoevropském regionu
Akcie ČR
Přestat sledovat
Akciové tipy
Přestat sledovat
Americké akcie
Přestat sledovat
Evropské akcie
Přestat sledovat
Investiční strategie
Přestat sledovat
Investiční tipy
Přestat sledovat
Large caps
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Small caps
Přestat sledovat
Střední a východní Evropa
Přestat sledovat
Světové akcie
Přestat sledovat
25. 2. 2021 12:31
Dominik Stroukal: Kdo chce těžit z výhod bitcoinu, nesmí se bát propadů o desítky procent
Bitcoin
Přestat sledovat
Investiční alternativy
Přestat sledovat
Kryptoměny
Přestat sledovat
Rozhovor
Přestat sledovat
Volatilita
Přestat sledovat