Kdo chce na trzích vyhrávat, musí umět přijímat porážky

Trhy se zabývám vlastně krátce, poprvé jsem o burze začal více přemýšlet zkraje roku 2008. Nepamatuji toho tedy tolik, nicméně stihl jsem už třeba pád Lehman Brothers, dluhovou krizi a samozřejmě pandemii covidu-19. Po většinu té doby byly trhy více či méně na "dopingu" v podobě levných peněz od centrálních bank. Jestli jsem se za těch čtrnáct let něco naučil, tak to, že má smysl věnovat pozornost tomu, kde a proč na trhu vznikne panika. Ta znamená nižší ceny, a tedy atraktivnější nákupy.

Donedávna ale taková panika ale většinou neznamenala o mnoho více než to, že je potřeba pár týdnů, maximálně měsíců počkat. V podstatě vždy totiž bylo poměrně rychle po panice a ceny aktiv na trzích to rychle zohlednily. Nebylo to bez ztráty kytičky, ale nemít dostatek cynismu i vůči sobě samotnému, cítil bych se často jako celkem schopný investor. Na rozdíl od rozveselených návštěv kasina s kamarády mohu o investování po pravdě a s klidem prohlásit, že jsem v plusu.

Za těch čtrnáct let se toho ve světě něco naválčilo, je ale jasné, že současná invaze Ruska na Ukrajinu je jiná. Je jiná v tom, že je hned za hranicemi NATO. Vede ji země navazující na svaz, se kterým nemáme ve střední a východní Evropě od druhé světové války dobré zkušenosti, a o které proto víme, čeho je také schopná. A tato válka je jiná také v tom, že se v ní velice záhy zachřestilo jadernými zbraněmi. To aby jeden nepanikařil.

Nakupovat v takové situaci riziková aktiva (na něž vzhledem ke svému snad stále ještě dlouhému investičnímu horizontu sázím) je i není snadné. Psychicky náročné je samozřejmě to, že to, co dnes nakoupím za tisíc, má zítra cenu devět set padesát a pozítří třeba ještě méně. To snadné není. Co mi ale pomáhá, je naděje na onen dlouhý čas do doby, než budu investované (a snad zhodnocené) peníze chtít začít utrácet. Dokud si nepustím informace o ztrátách v portfoliu příliš k tělu (na displej telefonu, například), jde to snést. Jsou totiž na světě horší věci, jak bohužel důrazně připomíná důvod současné paniky.

Nebudu otravovat s konkrétními investicemi. Zůstanu u toho, že nakupuji akciové ETF, v posledních měsících jsem přitom "přitlačil" u těch zaměřených na energetiku a obecně na dividendové tituly. So far better than worst, řeklo by se.

Umím si samozřejmě představit daleko větší "střelce", kteří se snaží v době tržních výprodejů najít konkrétní firmy, které podle nich povstanou k nadprůměrnému růstu, a odmění je tak za odvahu. Přeji jim jen štěstí, statistika je ale jasná - zdaleka ne všem to vyjde. Ne každá analýza ukazující na solidní vnitřní hodnotu konkrétní firmy a na její růstový potenciál se následně na trhu potvrdí.

A to je to podstatné - když k tomu dojde, tedy když jde trh proti vývoji, který by měl vyplývat z poctivé analýzy, neměl by daný investor věšet hlavu. Stane se. Ztráty jsou součástí investování, součástí hry. A nejde o to, zda jsou to ztráty dané "nepřízní osudu", nebo přímo nějakou chybou v uvažování investora. Chyby jsou ostatně také nedílnou součástí investičního rozhodování.

Je potřeba to umět přijmout, chyby děláme všichni a všichni někdy prohráváme. Nikdy jsem nebyl dobrý student, ale i za posledních pár let jsem se stihl naučit jedno - i ti největší investoři chybují. Kolikrát se po finanční krizi mnozí smáli Warrenu Buffettovi (ano, to je ten pán, co ze svého půjčoval největším bankám, aby jim po pádu Lehman Brothers nedošly dolary), protože ("chybně") nenastoupil do toho či onoho trendu, na kterém se dalo vydělat více, než ve stejné době vydělávala jeho Berkshire Hathaway. A co, stále je to Buffett. O to větší a slavnější, o co lépe umí přijímat i své porážky.

Na mysli by to měli mít všichni ti, kteří v posledních letech "pohádkově" bohatli, ať na trhu s akciemi, kryptoměnami, NFT nebo třeba nemovitostmi. Opravdové investory z vás nedělají vaše zisky, ale právě ztráty a to, jak je dokážete ustát, případně se z nich poučit.