Nic proti sběratelské vášni, naopak. Sbírám podíly ve firmách a na jejich cash flow, říká známý manažer

"Než mi bylo dvacet, začal jsem sbírat podíly ve firmách, samozřejmě ne vždycky úspěšně. Využívám k tomu konkrétní typ nezaměnitelných tokenů (non-fungible tokens), říká se mu certifikát o vlastnictví akcií. Nesahám na něj, mám ho v digitální formě, leží tedy někdy v jedničkách a nulách. Entita regulovaná komisí pro cenné papíry zvaná Depository Trust Company dohlíží na to, že akcie, které koupím, opravdu dostanu. A pak ty akcie držím, jen občas některé z nich vyměním za dolary, také v digitální podobě. Nicméně zpravidla ta část dolarů, které nepotřebuji na jídlo, bydlení nebo kroužky pro děti, pak zase směřuje na nákup dalších certifikátů," s mou lehkou stylistickou úpravou píše Brown.

Někteří lidé se ho prý ptají, proč nakupuje akcie. "Proboha, proč dáváš peníze za nějaké malé částečky společností, na které si ani nemůžeš sáhnout?" diví se mu. "Prostě tomu nerozumíte," odpovídá jim. "Tyhle VBOT, tedy virtual business ownership tokens, mě opravňují k vlastnictví v reálném světě. Třeba realitní trusty, jejichž virtuální certifikáty nakupuji, vlastní pozemky a nemovitosti, které pronajímají, aby pak vyplácely podíly z těchto příjmů nám, kteří jsme kdysi zaplatili za podíly v nich. Perfektní na tom je, že u tohohle typu tokenů nemusím řešit, jestli budou někomu zítra připadat dost sexy na to, aby je ode mě koupil. Dokud budu mít tyhle reálné domy a kusy půdy ve svojí virtuální peněžence a někdo jiný v nich bude bydlet nebo podnikat, budu z nich mít příjmy."

Kdysi dávno se Brown nakoupil „ověřitelné podíly“ v projektech, jejichž jména mohou být leckomu povědomá. Jde třeba o Apple, Amazon, Google, Berkshire Hathaway, JPMorgan nebo NVIDIA. "Některé z uvedených firem se postupně staly platformami, na kterých saví svůj byznys stovky a tisíce dalších společností, z čehož těm původním plynou velké peníze. Těm se říká cash flow. A právě na tyto cash flow mohu díky svým nezaměnitelným certifikátům dosáhnout i já, byť jsem žádnou takovou platformu nevymyslel ani neřídil, ba možná bych to ani neuměl," pokračuje zvesela Brown. "A nárok na tyto podíly z cash flow budu mít do doby, než se přestane obchodovat se zmíněnými certifikáty na digitálním trhu tomu určeném, jenž se nazývá burza."

To ale nejsou tak cool tokeny, jaké jsou k mání v posledních měsících, můžete namítnout. "Ano, moje certifikáty bohužel nemají tvářičky roztomilých kočiček, stydlivých opiček ani naštvaných balvanů, to je pravda. Ale mně to nevadí, moje sbírka je čistě soukromá, nikomu ji nepředvádím na Twitteru, aby mi ji snad záviděl. Mám rád ty platformy, baví mě na nich hlavně silné propojení se světem kolem nás a to, kolik různých firem s nimi pracuje a spoléhá na ně," vysvětluje známý tržní komentátor a manažer klientských portfolií.

Stále můžete nechápat, v čem je lepší sbírat nějaké pochybné certifikáty o vlastnění akcií firem, když ty firmy vydávají akcií rovnou desítky nebo stovky milionů. Proč raději nemít naprosto jedinečný obrázek z dílny krásné ukrajinské studentky, že? Nebo třeba být ověřitelným a jediným vlastníkem záběru vítězného koše Michaela Jordana z finále NBA.

"Možná to ještě doženu, možná jsem staromódní, snad nemám tu správnou sběratelskou vášeň," ironizuje Brown. "Sbírat se toho dá spousta – sportovní kartičky, známky, stará auta, láhve alkoholu, starožitný nábytek, knihy, šperky, podepsané kytary, ale třeba i správně přírodou spořádané kameny vytažené ze země a nabroušené do úchvatného lesku. A tak není divu, že se teď sbírají i obrázky neznámých autorů, mnohdy softwarově generované. A je to trh pro dravce – je potřeba koupit dnes za méně, než zítra prodáte. A když se vám to párkrát povede, naroste sebevědomí i chuť. Známe to."

Takoví noví sběratelé často vyrostli ve světě, ve kterém se toho hodně sdílí. Ne až tak peníze, ale to, co jste si za ně koupili. A tak je logické, že tito sběratelé sdílejí své kolekce nejen s rodinou a známými, ale rovnou s celým světem na sociálních sítích. Uznání je jedna z podstatných lidských potřeb, a tak je zřejmé, proč na sítích vidíme tolik úspěšných, kteří dnes prodávají za dva to, co včera koupili za půl. Kde jsou ale ti, od kterých právě včera nakoupili? A co udělají zítra noví majitelé – rozmnoží dva na deset, aby měli co sdílet?

"Nekritizuji to, je to v pohodě. Každý si může sbírat, co se mu zachce, i to sdělovat na všechny strany. Třeba moje tchýně má sbírku porcelánových a skleněných slonů, ale nikomu to necpe. Prostě z nich má radost. A já mám radost ze své sbírky cash flow od některých z nejlepších společností na světě. Sbírku doplňuji, když jsou nové kousky ve slevě, a automaticky přikupuji i za dividendy a další peníze, které mi ze sbírky plynou. Nemůžu ji mít doma na poličce, je digitální a virtuální a žije si v prostředí spravovaném různými makléřskými a burzovními společnostmi. Podobných sbírek jsou miliony, ale ta moje je zkrátka moje. Když mám špatnou náladu, spočítám si svoje cash flow, a hned mám spíš úsměv ve tváři. Každý by měl sbírat to, z čeho má radost, ne?" uzavírá Joshua Brown.

A já přidávám video pro ty, pro něž řádky výše byly ztrátou času.