Přestaňte řešit (ne)efektivitu trhů. Je to ztráta času
Diskuze mezi stoupenci aktivního a pasivního investování se dříve nebo později vždy stočí k teorii efektivity trhů. Jenže ani (ne)efektivita trhů nemusí spor mezi aktivními a pasivními investory rozhodnout.
Ucelenou teorii efektivních trhů jako první formuloval americký ekonom Eugene Fama. Koncept se zakládá na přesvědčení, že ceny akcií v každém okamžiku odpovídají objektivně zhodnotitelným informacím. Pokud jsou ale akciové i další trhy skutečně 100% efektivní, jak lze vysvětlit existenci aktivního portfoliomanagementu? Problematické jsou i bubliny, které na trzích vznikají a následně praskají. Kdyby trhy byly efektivní, neměly by přece existovat.
Většina ekonomů se shoduje, že tržní ceny akcií a dalších aktiv nejsou v každém okamžiku dokonalým odrazem objektivně zhodnotitelných informací. Jedním dechem ovšem dodávají, že úplně zatracovat teorii efektivních trhů nelze. Ceny všech aktiv odrážejí řadu fundamentů, jak ale upozorňují behaviorální ekonomové, v potaz je potřeba brát také limity lidské racionality dané mimo jiné emocemi.
Ekonom Meir Statman se nad tím, zda jsou úspěšné spíše aktivní, nebo pasivní investiční strategie, s vědomím výše uvedeného zamýšlí v knize Behavioral Finance: The Second Generation. A dochází k závěru, že jednoznačná je především odpověď na to, kdo se obvykle stává poraženým. Těmi bývají drobní investoři, kteří se rozhodují na základě širokého a proměnného spektra informací bez jasné strategie a kteří se opakovaně nejsou schopní ponaučit z vlastních chyb.
Vítězi na trhu mohou být jak stoupenci pasivního investování, kteří jsou o efektivitě trhů bezmezně přesvědčeni, tak zastánci aktivního investování, podle nichž je efektivita trhů jen zbožným přáním Famy a dalších. Záleží především na tom, jaká mají od investování očekávání a jakých výsledků na trzích dosahují. To, zda se jim daří díky (ne)efektivitě finančních trhů, je nepodstatné.
Zdroj: The Evidence-Based Investor
