Ekonomika: Budoucnost je nejistá, i když minulost tvrdí opak
Minulost nám dokáže často napovědět, co se bude dít. Není to tak, že by se události opakovaly naprosto stejně, minulost se spíše "rýmuje". Pokud někdo tvrdí, že "tentokrát je to jiné, a proto se nestane...", zpozorním.
V poslední době s fiskální krizí zaznívají obavy, zda bude eurozóna schopna přežít, zda se nerozpadne. Zastánci EMU (pozor, neplést s pštrosem emu), čili eurooptimisté, často uvádějí, že důvodem, proč euro přežije, je politický kapitál, který politici investovali do tohoto projektu. A proto jejich odhodlání nenechat eurozónu padnout.
Ano, odhodlání politiků může být za jistých podmínek pozitivním faktorem. Ale myslíte si, že před rozpadem zlatého standardu politici netvrdili, že je zlatý standard jediným možným kurzovým mechanismem? Nebo že habsburská monarchie předpovídala zrušení své měny?
Co brettonwoodský systém? Jugoslávský dinár? Latinská monetární unie? Východoafrická měnová unie? Sovětský rubl? Fixní kurzy asijských ekonomik? A co například původní evropský kurzový mechanismus, který skončil neslavně na začátku 90. let?
Samozřejmě, jsou i takové kurzové mechanismy, které přežily. Třeba ten hongkongský či švýcarský.
Dylan Grice ze Société Générale spočítal, že za posledních zhruba sto let deset mechanismů skončilo nezdarem a dva přežily. Takže minulost dává EMU slušných 17 % na přežití. Kolik dáváte vy?
Řecký krach by nebyl pro evropské banky to nejhorší
