KONTEXT: Škola 4.0 aneb Co brát dnes v potaz, aby byl akademický titul (i) zítra relevantní

Taťána le Moigne (Google): Internet a obecněji rozmach digitálních technologií změnil mnoho aspektů našich životů. V případě školy je to přitom dramatické, ta totiž v posledních 200-250 letech primárně znamenala nauku o světě. Ten tak byl rozdělen na předměty, ve kterých jsme se učili bez schopnosti klást důležité otázky, což, jak dnes víme, je špatně. Již Jan Amos Komenský ostatně definoval vzdělávání jako nauku o světě, nauku o etice a nauku o sobě. V posledních 250 letech se ale etika smrskla na předmět občanské nauky, kde byl tomuto důležitému tématu věnován malý prostor, a nauka o sobě – psychologie a sebepoznání – školu úplně minula.

Dnes je to tak, že nauku o světě přebírá internet, tedy Wikipedia, Google jako takový a řada dalších. Daleko podstatnější je proto umět se v informacích zorientovat. A právě proto by škola měla oživit dvě oblasti, které ignorovala, tedy pomoci dětem pochopit, kdo jsou, a pomoci jim najít hodnotový rámec. V komplexním a rychlém světě současnosti totiž často budeme opírat svá rozhodnutí (vedle dat) o své hodnoty a přesvědčení.

Jindřich Ploch (Vysoká škola obchodní): 65 % dětí, které jsou nyní v mateřských školkách, bude pracovat v dnes neexistujících oborech. I to ilustruje zásadní rozdíl mezi současností a minulostí, kdy jsme uměli nastavit systém vzdělávání, protože byl poločas rozpadu informace dvacet let. V současnosti je akcelerace celé společnosti – ono to totiž nelze zužovat jen na automatizaci a robotizaci – tak výrazná, že poločas rozpadu v technických oborech činí dva roky; ve společenskovědních oborech je to složitější, ale i tam platí, že se ona doba zkracuje.

Proto nyní nevíme, jaké budou za deset, patnáct let v sektoru existovat pracovní pozice. O to složitější je stávající pozice škol. Vztah společnosti a školství či vzdělávání proto bude muset být více reaktivní, proaktivní. Problémy vyplývající z kratšího poločasu rozpadu se přitom nevyřeší, pokud se školy více nepropojí s praxí. Právě v tomto bodě jsou dnes stále patrné obrovské bariéry.

Vladimír Krajčík (Vysoká škola podnikání a práva): Jedinou jistotou, kterou dnes máme, je to, že zítra (a pozítří opět) bude vše jinak. A my si nedovedeme ani představit, jak moc jinak to bude. Zmínit lze v této souvislosti příklady z praxe – sdílenou ekonomiku, Airbnb, sociální sítě, Wikipedii. To vše posunulo hranice.

Co se školství týče, to dnes jen obtížně hledá cestu ke správnému vzdělávání. Jedinou možností je studentům na rovinu říci: "Nic není vytesáno do kamene, vše se mění. Musíte se s tím naučit žít a správně na to reagovat." Zároveň je potřeba, aby studenti hledali vlastní cesty a přístupy. Měli by se učit tím, že něco dokáží, něco udělají. A když se to nepodaří, měli by vědět, proč se to nepodařilo, a hledat alternativy. Právě alternativa, respektive individuální vzdělávání, má velkou budoucnost.

Jan Mühlfeit (globální stratég): V současnosti je zhruba 90 % všeho, co se ví, na YouTube. Vyžaduje to dobrou znalost angličtiny, já se ale například vzdělávám hlavně na YouTube. Dalším fenoménem jsou massive online open courses, které, pokud jsou dobře udělané, jsou také kvalitním nástrojem. I v tomto kontextu je potřeba si uvědomit, že vzdělání a vzdělávání jsou sice důležité, ale škola je jen jedním z faktorů, které v těchto procesech hrají roli. Musí proto synergicky fungovat s ostatními zdroji. Pokud totiž studenti čerpají zkušenosti jen ze stávajícího školského systému, může to být nuda. Khan Academy nabízí 8 000 kurzů zaměřených na vše možné, věci přitom podává tak, že je pochopí lidé s různými silnými stránkami.

Model opakování a "prudy" je nefunkční. Už proto, že když studovali naši dědové, existovalo nějaké penzum znalostí; za našich otců toho bylo třeba dvakrát tolik; za nás to už bylo několikanásobně více; no a našich dětí se v tomto smyslu týká exponenciála. A takové penzum informací lidský mozek prostě nedokáže pojmout.

Tomáš Zima (Univerzita Karlova): V roce 2050 bude 70-80 % výuky bezkontaktní, bude probíhat po internetu. Učební texty budou velice sofistikované s možností konzultovat vše s učitelem. Vlastní kontaktní výuka bude představovat pár hodin za semestr. S tím souvisí i (forma) zkoušení, které bude z 90 % probíhat elektronicky, distančně. Většina výuky bude sdílená univerzitami všude po světě, což znamená, že bude vyšší flexibilita. Řada oborů bude dominantně vyučována v angličtině. Co se praktických dovedností týče, významný podíl bude přesunut na simulátory. I toto bude částečně realizováno z domova či z jakéhokoli místa, kde se student připojí na síť.

Stručně řečeno, dojde svým způsobem k odosobnění vzdělávání. Na druhou stranu se domnívám, že se i v roce 2050 student se svým učitelem bude setkávat – budou se muset vídat, aby učitel mohl ukazovat směr, navádět, jak se v záplavě informací orientovat a jak se učit, aby daný student obstál na trhu práce a trhu znalostí třeba v roce 2070.