Denní glosa: Manažer padouch, práskač pašák

Konkrétně dostane podstatně nižší prémie, než bylo původně plánováno. Zdánlivě nepodstatnou okolností případu je fakt, že řečený anonym si stěžoval na jeden konkrétní případ nově najatého zaměstnance (předpokládejme, že vysoko postaveného). Nic bližšího o tom nevíme a vědět nesmíme, jinak by i nám hrozila pokuta.

Romantické vidění světa má za to, že vyslblour (v anglickém originálu whistleblower, česky žalobníček či práskač, úředně oznamovatel) je prima chlapík jaksi z definice; vždyť má na srdci jen kvalitnější práci své firmy. Nikdy nemá za lubem nic jiného. Je to trochu jako nepolapitelný prapor komunistické budoucnosti – kdyby lidé měli skutečně takovou povahu, byli by i vrcholoví manažeři andílci, a žádných vyslblourů by nebylo potřeba.

Víme však, že svět je složitý, ve vypjatě konkurenčním prostředí bankovnictví pokud možno ještě více. Dokážeme si proto snadno představit, že kdosi přicházející na vysoký post v Barclays může mít sem tam nějakého odpůrce. A stejně dobře si umíme představit, že pravidla, jež vyslblourovi zaručují anonymitu, a tudíž beztrestnost za jakýchkoli okolností, mohou v takovém odpůrci vyvolávat silné pokušení.

A teď si naopak představte, že jste ředitelem banky a snažíte se dělat svoji práci pořádně. Přijmete chlapíka, na kterého vám vzápětí přijde poštou anonymní udání, že jí syrové přistěhovalce a po nocích s jejich dětmi točí porno, než je předhodí prasatům (děti i porno). Než se podle toho zařídíte, nejspíše budete chtít zjistit, kdo to říká a jaký k tomu může mít důvod, abyste mohli posoudit, o co běží. Jenže to nesmíte, a basta!

Je možné, že to bylo jinak. Možná Barclays skutečně přijala do svých služeb někoho, koho přijmout neměla, ať už nevědomky, nebo záměrně. Možná je vyslblour opravdu statečný muž (či žena) a leží mu na srdci obecný prospěch, přičemž Staley se tohoto oznamovatele pokusil zahlušit jako obtížný hmyz. Ale možná ne. A podle stávajících pravidel se nesmíme ani pokusit dobrat pravdy.