O kouzlu koalic

Pro ty, kdo netráví svůj vzácný čas s nosem zabořeným do antropologických věstníků, John Tooby je velký šéf přes evoluční psychologii. Spolu s manželkou, psycholožkou Ledou Cosmidesovou (ta domácnost musí vypadat, řeknete si možná, ale na tom teď nesejde) tuhle pěknou vědeckou disciplínu de facto založili a dnes vedou vlastní Středisko evoluční psychologie při Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, což je pro každého evolučního psychologa totéž co pro fotbalistu stadion ve Wembley. Jeho nejčerstvějším produktem je právě pojednání o koalicích.

Tooby říká, že lidé mají v mysli vestavěný soubor nervových programů, který je nutí zakládat, udržovat, podporovat, uznávat, hájit a využívat koalice, jakož i do nich vstupovat a opouštět je, podřizovat se jim, útočit na ně a podobně. Koalici definuje pro tento účel jako sdílenou abstraktní identitu.

Sorry, sloni

Na rozdíl od jiných tvorů se pohybujeme ve světě, jehož běh je určován právě takovými koalicemi. Takový slon je sice chytrý a známý svou pamětí a společenskou hierarchií, ale koalice mu nevoní. Šéfuje (a potomstvo obstarává) alfa samec a hotovo. Kdyby sloni uměli koalice, dohodli by se samci beta a gama, že to alfě společně natřou a samice si rozdělí mezi sebou. Alfa by pak musel koukat, aby se také s někým dal dohromady, a tak dále, jako se to stalo u lidí.

Až dosud je vše v pořádku. Svět, v němž jedna parta soutěží s druhou o nejrůznější výhody (o samičky, přístup k ropě, vítězství v Lize mistrů a takové věci), je sice složitý až běda, ale od toho máme zmíněné nervové naprogramování, abychom se v něm vyznali. A nejen to, jsme v koaličních týmech rádi a o přízeň svých kolegů aktivně usilujeme. Jsme za to také náležitě odměněni – ve světě, v němž (téměř) každý člověk dostane šanci předat své geny dále, se nám žije lépe, než kdybychom se museli dívat na to, jak se Elvis Presley množí za nás. "Primární silou, jež vedla vývoj koaličního myšlení, je posílení členů koalice v konfrontaci s nečleny," říká Tooby učeněji totéž.

Souznění s abstraktní identitou

To je ta dobrá zpráva. Ta špatná spočívá v tom, že nás koaliční instinkt zhusta vede i v situacích, které by se lépe obešly bez něj. Je jich překvapivě hodně. Na vině je tentýž vzorec, tedy snaha o uznání od ostatních členů koalice. Znovu Tooby: "Aby se jednotlivec mohl stát členem koalice, musí nějak výrazně projevit své souznění s její abstraktní identitou."

Vezměme si muzikanty. V půli 60. let se porušování konvencí (třeba o délce pánských účesů a slušném chování na veřejnosti) stalo odznakem příslušnosti k alternativní kultuře. Než jsme se nadáli, byl tu Ozzy Osborne s vlasy na lopatky a jevištní dietou sestávající ze syrových netopýrů. Je to protest, nebo krapet přebujelé koaliční vnímání světa ("koukejte, já jsem ještě alternativnější než vy!")?

V investičním prostředí to platí snad ještě čitelněji. Chci být moderní člověk, modernější než ostatní? Věřím, že blockchain změní provoz databází (a čeho ještě) k nepoznání? Inu, investuji do bitcoinu. I ve chvíli, kdy by zdravý rozum velel řadit zpátečku, ba naopak, právě v tu chvíli mohu prokázat, jak jsem oddaný svému novému prostředí.

Slepá ulička na každém kroku

Přizpůsobivé lidstvo přežilo celkem bez úhony Black Sabbath a dost možná přežije i kryptoměny. Zlé však je, když se koaliční smýšlení dostane na kobylku vědcům. A podle Toobyho nejsou otitulovaní vědci o nic lepší než antiintelektuální Ozzy. Ať jste klimatologem, sociologem nebo psychologem (a to ani nemluvíme o burzovních analyticích), povede se vám lépe, když vaše závěry budou ještě dramatičtější než závěry kolegů. Kdyby nic jiného, prokážete, že jste lepším koaličním parťákem. A to je, jak již víme, motor velice silný.

Tím nastává svého druhu Hlava XXII. Předpokládejme, že vědcům se Toobyho skepse nebude líbit. Lze si snadno představit, že se budou bránit a vyhlašovat, že oni tedy žádnému koaličnímu uvažování nepodléhají, protože přece cítí odpovědnost za výsledky své práce. Jeden, druhý, dvacátý. Jen ta netopýří hlava schází.